Včera se konala konference ARM v Londýně. Program byl velmi nabitý, zajímavý a pestrý.
Jako první vystoupila national secretary ARM Katherine Hales a všechny za ARM (Asociaci radikálních porodních asistentek) přivítala.
Moderátorkou konference byla profesorka Christine McCourt ze City University London, která nás také přivítala a krátce promluvila o současné znepokojivé situaci, kdy se v mediích neustále objevují obvinění, že porodní asistentky propagují “nebezpečnou ideologii normálního porodu” a tím poškozují ženy a děti. Poukázala na to, že neustále vzrůstá počet indukovaných porodů, porodů asistovaných a císařských řezů, takže tato takzvaná ideologie velkého šíření opravdu nedoznává.
Já jen dodávám, že porod je normální fyziologická funkce lidského těla, jeho podpora není založena na ideologii, ale na biologii.
Christine poté uvedla první přednášející, která na toto téma navázala. Claire Feeley je doktorka porodní asistence a působí na Kings College London, kde přednáší porodní asistenci.
Moc, politika a diskurz o porodu: Jak se postavit k umlčování porodních asistentek.
Claire mluvila o současné situaci, kdy jak v tradičních médiích, tak na sociálních sítích probíhají opakované a cílené útoky na porodní asistenci jako profesi, ale zároveň probíhají i útoky na jednotlivé porodní asistentky. Tato profese se stává obětním beránkem neúspěchů a selhání systému mateřské zdravotní péče. Zmínila také to, že ve vyšetřování incidentů ve zdravotnictví začaly být zmiňované i duly a (podobně jako porodní asistentky) jsou obviňované z toho, že ženám “vymývají mozky” a ženy pak činí nebezpečná rozhodnutí. To jsou podle současného diskurzu všechna rozhodnutí, která nejdou ruku v ruce s technicko-medicínským proudem porodnictví. Připomněla, že ženy mají svoji vlastní autonomii a schopnost se samy rozhodovat a že je paradoxní, že stejný systém, který ženy tlačí do kouta opakovaným strašením a často nutí ženám intervence, které nechtějí, obviňují jiné profese, že ženám vymývají mozek.
Mluvila o sociálních sítích a o tom, že je jí mnohem lépe od doby, kdy opustila X (Twitter) a má mnohem větší radost ze své práce. Vyzvala ostatní, aby také zvažovali, kde nejlépe uplatnit svoji energii, aby nevyhořeli a že to možná nebude na sociálních sítích, neboť ty jsou velmi toxické. Připomněla nám všem, že porodní asistence musí následovat ženy v tom, co chtějí.
Další přednášející byla Margaret Jowitt.
Margaret se věnuje výzkumu těhotenství a porodu, mechanismu porodu a mnoha dalším fenoménům. Zajímá ji výzkum, který se zabývá exaktními měřeními. V minulosti napsala knihy Dynamic Positions in Birth (Dynamické polohy během porodu) a Childbirth Unmasked (Zrození Odhaleno) a připravuje další knihu.
Dnes mluvila o děloze, o tom, jak se medicína upnula na děložní svalovinu a opomíjí přitom důležité funkce dalších tkání, zejména fascií, které dělohu drží pohromadě. Mluvila o obsahu kolagenu, který se ke konci těhotenství rozkládá a jeho koncentrace se s blížícím se porodem snižuje a že některé porodní asistentky umí z palpace dělohy vyvodit, jak moc se porod blíží.
Pro ty, kdo pořádají kurzy přípravy na porod říkala, že je dobré dělohu ukázat jako nafouknutý balonek v síti. Balonek je děložní svalovina a síť je kolagen, který dělohu drží pohromadě. Připomněla také výzkum jednoho italského lékaře, který byl přesvědčen že novorozenecké reflexy má dítě proto, aby je využilo během porodu. Tyto reflexy brzy po narození mizí.
Zmínila také kulturu uctívání porodního lůžka na lékařsky vedených porodních sálech a připomněla, že ženy potřebují mít během porodu svobodu pohybu a možnost být ve vzpřímené poloze, aby mechanismus porodu optimálně fungoval.
Velmi doporučuji využít každou příležitost vidět a slyšet Margaret Jowitt. Její vhledy jsou naprosto neuvěřitelné. To, jak nahlíží na lidské tělo, těhotenství, mechanismus porodu je naprosto jedinečné, ve svých postupech je velmi analytická a faktická a její vyprávění je vždy doprovázenou salvou smíchu v sále.
Na další přednášející jsem se opravdu těšila, neboť její blog je nesmírně zajímavý a neotřelý. Kirsten Small je lékařka v oboru gynekologie a porodnictví, nyní v důchodu, ale pracovala celou svoji kariéru ve zdravotnictví v Austrálii.
Ve svém Phd zkoumala úskalí používání centrálních CTG monitorů na. porodních sálech.
Kirsten se připojila virtuálně od protinožců.
Tématem její přednášky bylo Proč stále používáme CTG? Politika monitorování plodu.
Představila nám randomizované kontrolní studie, které se CTG zabývaly. Dohromady jich mezi lety 1976 až 2006 bylo 12 a celkem se týkaly 33 000 žen. Všechny tyto studie prokázaly, že v porovnání mezi používáním CTG versus intermitentní auskultace není žádný rozdíl v mrtvorozenosti dětí, v raných novorozeneckých úmrtích ani v celkové perinatální mortalitě. Studie nenašly žádný rozdíl ani v počtu poškození mozku u dětí mezi skupinami žen monitorovaných během porodu CTG a žen, které podstoupili intermitentní poslech ozev.
Ptala se tedy, proč se stále CTG používá, když naprosto neplní svůj účel snížení úmrtnosti a počtů poškození mozku, ale naopak jeho používání poškozuje ženy a děti, protože vede k nadměrným indukcím, instrumentálním porodům a sekcím. Mluvila o své frustraci z toho, že místo toho, abychom hledali a věnovali se jiným metodám a řešením, jak úmrtnost snížit, tak plýtváme financemi na nekonečné používání technologie, která k tomutu cíli nijak nepřispívá. Vysvětlovala důvody proč tomu tak je. Od fascinace technikou, přes politiku patriarchátu a moci, až po finanční zájmy různých skupin, které na CTG monitoraci vydělávají. Často citovaný důvod, proč se tato nefunkční technologie neustále používá, je strach ze soudních sporů zdravotníků a matek, kdy pořizování záznamu CTG má zdravotníky chránit v těchto soudních sporech. Poukázala na to, že vůbec není prokázané, že by CTG u soudů zdravotníkům pomáhalo, ale především je tento důvod krajně neetický. Položila tuto otázku
“Kdybychom k ž těhotným ženám byli upřimní a před použitím KTG se zeptali, chtěla byste CTG monitoraci? Její použití nesnižiuje riziko úmrtí nebo poškození mozku vašeho dítěte, zato zvyšuje pravděpodobnost, že budete mít asistovaný porod nebo císařský řez a ten důvod, proč vám to nabízím je ten, že kdybyste mě náhodou žalovala, myslím, že mám větší šanci, že prohrajete.” Tak by nám zjevně žádná žena na CTG nekývla.
V diskuzi pak poukázala na aroganci zdravotníků, když si myslí, že mohou sami vyřešit faktory vedoucí k perinatální úmrtnosti. Těhotná žena za své těhotenství stráví asi 5% času se zdravotníky, ale 95% času si žije svůj život a je velmi arogantní se domnívat, že v těch 5% času můžeme vyřešit všechny problémy žen. Poukázala také na to, že pro zlepšení perinatálních výsledků pro ženy i děti je potřeba se nejprve zaměřit na sociální faktory, diskriminaci, které jsou nejvíce problematickým faktorem v otázce zdraví žen a dětí.
Velmi doporučuji přečíst si její blog. Několikrát do roka pořádá také online kurzy, kde se problematice věnuje dopodrobna.
Poté jsme se odebrali na pauzu na čaj a kávu a ke stolkům s knihami, které na konferenci přednášející prodávali. Koupila jsem si Freebirth Stories, ale knihu jsem naneštěstí ztratila už v sále! Dala jsem si ji do konferenční tašky a někdo si se mnou tašku omylem vyměnil.
Po pauze nám Benash Nazmeen, asistující profesorka porodní asistence na Bradford Teaching University vyprávěla o tom, jak hledala svůj vlastní hlas. Pochází z oblasti Kašmíru, přistěhovala se do Anglie, kde si připadala divná, protože jinak mluvila a vypadala. Vyprávěla, jak si hodila mincí, když se rozhodovala, jestli půjde studovat učitelství, nebo porodní asistenci. Protože to byly dvě oblasti, které ji zajímaly. Mince padla na porodní asistenci. Když své rozhodnutí oznámila mamince, ta jí sdělila, že její babička byla vesnická porodní asistentka v oblasti, kde se Benash narodila. Do té doby se na toto téma nikdy doma nemluvilo a Benash to o své babičce nevěděla.
Benash nás všechy vyzývala, abychom našly svůj hlas a používaly ho. Vyprávěla o tom, že se můžeme něco naučit od politiků, kterých když se někdo zeptá na “A” tak se přes “B” – brigde (most) dostanou k tématu “C” což je to, co chtějí říct, a že můžeme tuto strategie také používat a využít každou příležitost vyprávět svůj příběh.
Následovala panelová diskuze se všemi přednášejícími, které odpovídaly na otázky z publika.
Další přednáška nám představila výzkumnou zprávu o šikaně v porodní asistenci. Amanda Burleigh v roce 2017 založila podpůrnou skupinu na facebooku pro šikanované porodní asistentky, a tato publikace je zpracováním svědectví o šikaně od studentek, řadových porodních asistentek, asistentek ve vedoucích pozicích. Škála přispěvatelek byla velmi široká, odhalení, která publikace přináší jsou znepokojivá. Myslím, že všichni, kdo jsme byli v sále, máme vlastní zkušenost se šikanou, protože ta prostupuje celým systémem, který ji nepřímo podporuje. Nadějí je, že se i díky této publikaci můžeme na problematiku podívat s otevřenýma očima a posunout se dopředu.
Publikaci si můžete stáhnout zdarma v obchodě ARM https://www.midwifery.org.uk/our-shop/saynotobullyinginmidwifery-report/
Na následující program se účastníci konference rozdělili do dvou skupin. Jedna skupina šla na workshop od Shawn Walker o porodu koncem pánevním.
Druhá skupina šla na workshop Seliny Wallis o malpozicích při porodu a jak je řešit pomocí pohybu. Ja jsem byla v druhé skupině. Selina zahájila workshop tím, že jsme všechny tancovaly a zpívaly v kruhu. Pak nám představila svoji práci, ve které propojuje akademický svět se světem normálním. Tedy věnuje se aplikaci výzkumů v praxi. Zejména v oblasti cvičení a polohování během těhotenství a porodu.
Poté jsme měli oběd a možnost si navzájem povykládat s ostatními účastníky konference.
Po obědě jsme se opět rozdělili do dvou skupin. První skupina si poslechla přednášku Nickity Stark a Angely Chamberlaine A New Birth for a New Earth – Nový porod pro novou Zemi.
Já jsem byla ve druhé skupině, která si poslechla vyprávění Becky Reed a Nadine Edwards, autorek nedávno publikovaných knih Closure, která se zabývá tím, jak došlo k uzavření a zrušení velmi úspěšné skupinové praxe porodních asistentek Albany. Nadine mluvila o knize Freebirth Stories (Příběhy svobodného porodu), kterou napsala spolu s Mavis Kirkham. Workshop byl koncipovaný jako volně plynoucí debata mezi publikem a přednášejícími, mluvili jsme o různých problémech, kterým čelíme. Velkou pozornost jsme věnovali problematice žárlivosti jiných zdravotnických profesí (která hrála roli v uzavření Albany) na práci porodních asistentek, která je od jiné zdravotnícké péče diametrálně odlišná tím, že je založena na vztahu mezi ženou a její porodní asistentkou a na podpoře zdraví, nikoliv řešení patologie. Během workshopu dorazila legendární porodní asistentka Caroline Flint, která asistovala Becky Reed u porodů jejích dětí. Caroline jsme věnovali velmi hlasitý potlesk. Ačkoliv má různé zdravotní problémy, přišla nás všechny na konferenci podpořit.
Další na programu byla Antonella Gambotto-Burke, australsko-italská spisovatelka a feministka, která nám představovala svoji knihu Apple: Sex, Drugs, Motherhood and the Recovery of the Feminine. Antonella mluvila o své porodní zkušenosti a o tom, jak ji mateřství kompletně změnilo. Pak nám přečetla úryvek ze své nové knihy, který byl velice zneklidňující. Pojednával o vrahovi a pedofilovi, jehož jméno jsem už naštěstí zapomněla, v knize je vysvětleno, jak zanedbávání jeho péče v novorozeneckém a kojeneckém věku vedlo k tomu, že jeho mozek se nevyvinul správně. Celé vystoupení mělo hodně dramatický charakter, porodní příběh byl ale velmi zajímavý. Kniha si našla hojné publikum a mnoho účastníků si ji, stejně jako ostatní představené knihy, koupilo.
Jako další mluvila Erin Fung s tématem Výzvy v podpoře fyziologie a jak napomoci změně. Erin je lektorka předporodních kurzů a hypnoporodu, matka tří dětí. Je vedoucí lokální skupiny Maternity Voices Partnership (MVP je program v Anglii, který sdružuje konzumenty mateřské péče při lokálních porodnicích) a tvůrkyně podcastu Better Birth
Vyprávěla nám o svých aktivitách v rámci MVP, jak pracují, jaké materiály pro ženy vytvořili a jak se jim podařilo implementovat v místní nemocnici ženou asistované císařské řezy. Mluvila o nástrojích, které ke své práci používá, například sociální média, která ji umožňují být blíže lidem a mluvit s nimi. Její povídání bylo velmi pozitivní a inspirativní.
Jako poslední mluvila emeritní profesorka Sheffield Hallam University Mavis Kirkham na téma Co teď čeká porodní asistenci? Mluvila o tom, jak je smutné, že to, co byla dříve práce porodních asistentek v dnešní době reprezentují hlavně duly. Zmínila také, že se neustále zvětšuje propast mezi tím, co se porodní asistentky na univerzitě učí a tím, co se praktikuje ve zdravotnictví. V diskuzi nás potom vyzývala, abychom pěstovali sounáležitost s kolegy z jiných profesích, nešetřili pochvalami tam, kde jsou zasloužené. Řekla, že není náhoda, že její nejnovější kniha Freebirth Stories (Příběhy svobodného porodu) je soubor příběhů a nikoliv soubor vědeckých důkazů. Vyprávění příběhů je pro porodní asistenci velmi důležité.
V diskuzi všech přednášejících se řešila nejrůznější témata. Z publika například zaznělo od porodní asistentky Anny, že jsou zdravotníci hodnoceni podle příliš vysokého standardu, že ačkoliv na silnicích ročně zemřou tisíce lidí, nikde se nepíše a neříká, že je to katastrofální selhání automobilového průmyslu, ale když jde o úmrtí v porodnictví, lidé se tváří, jakoby se dalo všem úmrtím předejít. To ale není pravda.
Dále vystoupily s komentáři a otázkami jak vyučující porodní asistence na univerzitách, tak studentky. Vyučující se ohrazovaly proti výtkám na problémy ve vzdělávání, studentky potvrzovaly, že na vysoké škole dostávají kvalitní vědecky podložené informace a jsou podporovány v kritickém myšlení, ale v praxi se potom setkávají s něčím úplně jiným a potřebovaly by více spolupracovat s porodními asistentkami, které praktikují podporu fyziologického těhotenství a porodu založenou na vědeckých důkazech. Porodní asistentky absolventky často nemají vůbec žádnou zkušenost s normálním porodem, protože se na praxi neustále setkávají s medikalizací.
Já jsem se při bloudění a hledání konferenční budovy seznámila s porodní asistentkou Lorraine, se kterou jsme pak strávily den a průběžně si sdělovaly dojmy. Lorraine pracuje v těhotenských poradnách na Isle of Man.
Potkala jsem také Elaine, porodní asistentku, která pracovala jako vedoucí těhotenských poraden v nemocnici, kde jsem před 10 lety začala svoji dráhu porodní asistentky tady v Anglii. Byla tehdy jednou z prvních porodních asistentek, které jsem v Anglii potkala. Později jsme se potkaly na porodním sále, kde mě inspirovala svoji klidnou přítomností a neoblomnou důvěrou ve schopnost ženy porodit vlastní dítě. Krátce jsme spolu pracovaly také v porodním domě. Měly jsme obě velkou radost, že se po dlouhé době vidíme a těším se, že spolu brzy něco podnikneme.
Také jsem byla velmi překvapená, že jsem na konferenci potkala českou delegaci. Lilii Khousnoutdinovou a Annu Fančovičovou a další dvě češky, jejichž jména jsem si bohužel nezapamatovala. Bylo to velmi milé setkání. Nepřestává mě udivovat, že kamkoliv přijdu, vždy potkám Čechy nebo Slováky. Lilia na konferenci přivezla letáčky a nálepky k rallye, kterou s kamarádkou pojedou ve východní Africké na podporu respektující porodní péče pro všechny ženy.
Celý den byl velmi intenzivní a inspirativní a těším se zase na další akce Asociace Radikálních Porodních Asistentek.
Midwifery by Lenka 
Leave a comment