Rozhovor s Amirou Cerimagic o porodní asistenci a domácích porodech v Bosně a Hercegovině

Amira se během očekávání svého čtvrtého dítěte rozhodla, že chce po třech předchozích porodech v nemocnici tentokrát porodit doma. O své cestě za domácím porodem vypráví v dokumentu ze série Our Wolrd od BBC (s anglickými titulky možno shlédnout zde, v původním znění v zde.)

Během těhotenství postupně oslovila všechny bosenské instituce, odpovědné za zdravotní péči v těhotenství a u porodu a žádala o porodní asistentku k domácímu porodu. Nebylo jí ale vyhověno, a tak si najala porodní asistentku z Velké Británie.

Se situací v Bosně se nespokojila a rozhodla se se svojí zemí soudit o možnost rodit doma s porodní asistentkou. Bosenské soudy ale její případ zamítly a tak v současné době připravuje stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Další informace se můžete dočíst také v předchozím článku o Amiře (Porod v Bosně a Hercegovině). Aktuální informace o soudním případu a také možnost přispět na pokrytí soudních nákladů naleznete zde.

Amira ochotně poskytla rozhovor, kde blíže vysvětluje kontext porodní péče a porodní asistence v Bosně.

Mohla bys potvrdit, zda mám správné informace o tom, že jsi profesí lékařka a říct, jaká je tvoje specializace a kde pracuješ?

Ano, jsem lékařka. Dělám specializační přípravu v klinické imunologii a pracuji na lékařské fakultě. Nemám žádné profesní propojení s gynekologií. Velmi se zajímám o fyziologický porod a práci porodních asistentek, nikoliv o patologie, na které se zaměřují gynekologové.

Co tě motivovalo a inspirovalo k tomu, aby ses soudila s vlastní zemí?

K souzení se s vlastní zemí mě motivovaly a inspirovaly předchozí případy například z Maďarska nebo Chorvatska, o kterých jsem se dozvěděla. Potkala jsem se se ženami a aktivistkami, které v těchto případech figurovaly a přímo od nich jsem zjistila mnoho informací o tom, jak se vše odehrávalo. Byla jsem si tedy jistá že Bosna musí také projít podobným vývojem, vzhledem k legislativním rozporům a nedostatku legislativy k legalizaci domácích porodů. Takže když jsem počtvrté otěhotněla, řekla jsem si, že musím využít této příležitosti. 

Jsou domácí porody pro ženy v Bosně legální nebo nelegální?

Nejsou ani legální ani nelegální. Pokud se žena rozhodne porodit doma a vše jde hladce, policie s tím nemůže nic udělat. Na druhou stranu pokud rodí doma a něco se nedaří dobře a musí odjet do nemocnice, může mít následně problémy a být nařčena ze zanedbání péče o novorozence nebo něčeho podobného. Ale není to přesně definováno. V zákonech jsou různé rozporuplné pasáže. Například podle zákona mohou porodní asistentky pečovat o ženy zcela samostatně a na jiném místě se zase dočteme, že porodní asistentky nemohou pracovat nikde jinde než v nemocničních zařízeních. 

Je v Bosně nějaká komunita žen, které doma porodily nebo domácí porod plánují (například v online prostoru)? A je možné nějak přiblížit nebo zobecnit, jaké bývají jejich motivace pro porod doma? Řekla bys že je spojuje nějaká konkrétní charakteristika nebo se jedná o velmi různorodou skupinu? (Například v ČR je podle tohoto výzkumu hlavním faktorem pro porod doma předchozí negativní zkušenost z porodnice a porod doma často volí ženy vzdělané a dobře informované https://fsv.cuni.cz/fakulta/pro-media/tz-vysledky-studie-fsv-uk-cesky-rodi-doma-hlavne-kvuli-stavu-porodni-pece)

Ženy, které si přejí rodit doma v Bosně se setkávají na sociálních sítích. Existují různé facebookové skupiny pro ženy zajímající se o porod doma a zajímavostí je, že jedna velká skupina funguje pro ženy ze všech balkánských zemí, protože naše jazyky jsou podobné a rozumíme si. V této skupině ženy sdílí své zkušenosti, své naděje, své plány a navzájem si předávají informace. Tyto ženy nebo řekněme většina z nich žije určitým alternativním způsobem života. Ale například je v Bosně také skupina žen, které jsou velmi přísné muslimky (například si zakrývají celý obličej, nenosí jen šátek přes vlasy – hidžáb) a velice se zajímají o domácí porody kvůli tomu, co se často děje za zdmi porodnice. Tyto ženy si myslí, že Bůh nezamýšlel, aby ženy rodily takovým způsobem a roli hraje také to, že v porodnici je mnoho lékařů-mužů, kteří ženy do různých věcí nutí.

Takže je to velmi různorodá skupina žen, ve které je možné najít některé menší skupiny žen, které podobně smýšlí. Je tam také skupina žen, které doma rodí kvůli předchozím traumatickým zážitkům z porodnice. Dalo by se asi říct, že já také do této skupiny patřím. Ale na druhou stranu bych řekla, že mé čtyři porody byly postupným vývojem. Nebylo to tak, že bych se náhle rozhodla pro porod doma, protože jsem se děsila jít do nemocnice (ačkoliv nemocnice jako místo k porodu nesnáším), ale byla to spíše určitá cesta, na které jsem dospěla k závěru, že porod patří domů. 

Ilustrační obrázek

Mají ženy, které žádají možnost rodit doma ve veřejném prostoru nějaký hlas?

Ženy, které se o porod doma zajímají o tom veřejně nemluví. Je to kvůli tomu, že by to sklidilo velký odpor a dostaly by se pod drobnohled společnosti, protože v současné době v naší společnosti je takové nastavení, že porod doma není populární téma u mužů, kteří jsou u moci a zároveň se o tomto tématu běžně nemluví ani ve feministických kruzích. Takže mluvení o porodu doma a porodu obecně v souvislosti se svobodou a lidskými právy, to se teprve musí rozvinout i ve feministických kruzích, i poznání, že je porod feministická záležitost. 

Jsou v Bosně nějaké organizace, které podporují lidská práva během porodu a podporují právo na výběr místa porodu? Podporují tato práva také nějací muži, nebo je to čistě ženská záležitost?

Co se týče organizací podporujících porod doma, tak tu žádné nejsou. Formálně nikdo tuto pozici nezastává, protože domácí porody nejsou jednoznačně legální, takže jejich advokacii nikdo přímo do svých rukou vzít nechce. Máme pouze neformální sdružení žen, zejména na sociálních sítích, které se navzájem podporují. Co se týče zapojení mužů, jediní muži o kterých vím, že jsou pro porod doma, jsou manželé, kteří mají s domácím porodem zkušenost. Často jsou původně proti porodu doma, ale poté co porod doma zažijí a jsou jeho svědky se z nich stanou zastánci domácích porodů. Ale také pouze neformálně – říkají svým přátelům o tom, jak úžasná možnost to je, ale nevystupují jako aktivisti.

Jsi ve spojení s některými evropskými nebo světovými organizacemi, které podporují porod doma a dodržování lidských práv u porodu?

Považuji se za aktivistku a společně s dalšími aktivistkami jsme ve spojení s organizacemi a sledujeme organizace podporující porod doma. Ale vlastně i co se týče celosvětového hlediska, často se jedná spíš o jednotlivce – například porodní asistentky – podporující porody doma, které sledujeme, stejně jako i další organizace, které považují reprodukční práva za lidská práva. Ty jsou pro nás také důležitou platformou, kde hledáme nástroje, které nám pomáhají na cestě k legalizace domácích porodů. 

Je v Bosně nějaká profesní organizace porodních asistentek? A zastává nějaké stanovisko k porodům doma, ať už oficiální či neoficiální?

V Bosně není porodní asistence jako profese zatím moc organizovaná, teprve se začínají objevovat nezávislé porodní asistentky. Dříve jsme tu měli pouze porodní asistentky se středoškolským vzděláním, jejichž náplní práce bylo pouze asistovat lékařům a neměly žádné názory odlišné od toho, co je obecně přijímané v nemocniční péči a co zastávají jejich nadřízení – gynekologové. A nemáme ani profesní organizace porodních asistentek, takže v tomto ohledu neexistuje žádné oficiální ani neoficiální stanovisko k domácím porodům. Co se ale týče současných studentek porodní asistence, které se připravují na nezávislou praxi, ty se o domácích porodech vyjadřují pozitivně a snad se věci změní, až budeme mít kritickou masu těchto nových porodních asistentek.

Když mluvíš o nezávislých porodních asistentkách, mohla bys vysvětlit, co přesně tím myslíš? Nezávislé ve smyslu autonomně pracující bez supervize? Nebo nezávislé ve smyslu pracující mimo klasický zdravotní systém – nemocnice a ordinace lékařů?

Myslím zejména úrovní jejich vzdělání. Po mnoho let zde byly porodní asistentky se středoškolským vzděláním a ty byly připravované na to, aby pouze asistovaly lékaři v nemocnici. Byly i některé velmi zkušené porodní asistentky, které pracovaly téměř nezávisle, díky tomu, jak byla péče organizovaná ve venkovských oblastech země. Teď se péče centralizuje do velkých měst a i tyto porodní asistentky zapomínají, co kdysi uměly a co měly možnost se naučit od svých starších, zkušenějších kolegyň. 

A když mluvím o současných nezávislých porodních asistentkách, mám na mysli ty s vysokoškolským diplomem, protože jejich vzdělávací program je připravuje na to, aby uměly dělat nezávislá klinická rozhodnutí bez lékaře. Takže ze školy odchází připravené, jenže potom jdou pracovat do nemocnice, kde je lékař jejich nadřízeným a jediný rozdíl je, že možná dostanou lepší plat, když mají vysokoškolský diplom. Takže po té, co jsme reformovali vzdělávání ještě zbývá reformovat i to, jak ve skutečnosti porodní asistentky pracují. 

Je asistence u porodu doma pro porodní asistentky v Bosně legální, nebo nelegální? Jsou v Bosně nějaké porodní asistentky, které péči u porodu doma poskytují? Riskuje něco porodní asistentka, pokud k domácímu porodu přijde?

V Bosně není žádná porodní asistentka, která by přišla k porodu doma. Ty které mají dostatek zkušeností a znalostí – tedy zkušené porodní asistentky, riskovaly by … nebo spíš nevím, jestli lze říct, že by riskovaly, protože jak už jsem říkala, není to nijak zákony ohraničeno, ale bojí se, že by přišly o licenci, zaměstnání, nebo šly do vězení. Na druhou stranu profesně mladší porodní asistentky nemají dostatek zkušeností a znalostí a kvůli nedostatku zkušeností se domnívají, že porod doma není bezpečný a že pouze někdo nezodpovědný se může pro něco takového rozhodnout. 

Co staré porodní asistentky, které asistovaly u domácích porodů v předchozích generacích – máš nějakou představu, jak nahlíží na současnou situaci, kdy se rodí jen v nemocnici?

Profesně starší porodní asistentky, které mají větší zkušenosti s decentralizovanou péčí v malých porodnicích v malých městech, které jsou charakterově velmi podobné porodním centrům/domům, ty jsou prostě zvyklé na práci v nemocnici a nemyslí si nebo necítí se být v pozici, že by měly moc něco změnit. V medicínských kruzích nejen v Bosně ale celosvětově je tendence porody centralizovat a to se také v naší zemi děje. Takže menší porodnice na malých městech ztrácí schopnost se o rodící ženy starat a ženy odcházejí rodit do větších měst. 

Jsou v Bosně nějaké zákony regulující práci zahraničních porodních asistentek, které by chtěly poskytovat péči na území Bosny a Hercegoviny, nebo tato oblast není vůbec regulovaná?

Tato problematika není v Bosně nijak regulovaná. To, čím jsem se řídila já – já jsem byla smířená s tím, že moje porodní asistentka je samostatně pracující porodní asistentka ze zahraničí a že má licenci v Evropské Unii. Moje porodní asistentka měla zkušenost s provozováním praxe v různých zemích. Takže mi nevadilo, že moje země není na jejím seznamu, nám v Bosně chybí v tomto ohledu zákony a regulace, ale byla jsem spokojená, že šlo o porodní asistentku cestující po různých zemích. 

Kdo se v Bosně staví proti domácím porodům a jaké jsou jejich argumenty? Zejména v kontextu toho, co zmiňuješ v dokumentu BBC, že většina prarodičů a i někteří rodiče současně rodících žen se narodili doma. A jaké strategie tito jednotlivci nebo skupiny používají ve veřejné debatě o porodech doma?

Co se týče veřejné debaty o domácích porodech, jedná se o velmi novou záležitost, takže se dá říct, že tento dokument je jakýmsi prvním hlasem o možnosti domácího porodu a o tom, že i v Bosně některé ženy rodí doma. I dříve se samozřejmě také rodilo doma, ale pouze v tichosti. Takže nikdo veřejně nebojuje proti domácím porodům, protože nikdo ani nebojuje za domácí porody. Je to téma o kterém se dostatečně nemluví. Generace mých rodičů, respektive většina z nich se narodila v nemocnici, takže bych řekla, že je to generace našich prarodičů, kdo se narodili doma. Toto je velmi zajímavé téma, protože to trvalo jen dvě generace, aby lidé zapomněli, že domov je místem, kde se odehrávaly porody. 

V co doufáš do budoucna a co by sis pro ženy a dívky ve své zemi přála?

Protože mám dvě dcery, mým přáním je, abychom za deset, dvacet let od teď měly nezávislou porodní asistenci, regulace na různé možnosti místa porodu – v nemocnici, porodním domě, nebo doma – a abychom měly péči porodní asistentky, duly nebo koho si vybereme, hrazenou ze zdravotního pojištění. Tak aby si ženy mohly vybrat, kde chtějí rodit a kdo je má doprovázet. Pokud toho dosáhneme, a ono to rozšiřování možností je vždycky progresivní cesta, potom nebude nikdo nucen pouze do jedné možnosti. Pokud by se to povedlo a budeme mít různé možnosti, tak to bude velký úspěch.

Amira Cerimagic

Open letter from community midwife Jana Riedlova to the Czech Ministry of Health

Jana has been a midwife for many years in both hospital and community settings. Having faced numerous challenges in her profession, she decided to contact the Ministry of Health in an open letter explaining the current issue of unavailable homebirth care. This letter exchange illustrates the difficult situation for women and midwives in the Czech Republic.

The first letter

Original letter can be found here: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Pracovni_skupina_k_porodnictvi/Priloha-c–3a.pdf

or here: https://www.facebook.com/jana.ruzickova.12/posts/10212928030929893

Czech Obstetric and Gynaecological Society logo

___________________________________________________________________________________

Open letter to the Ministry of Health, Czech Republic, to the Health Secretary Mgr. et. Mgr Adam Vojtech and to the leading representatives of the Czech Obstetric and Gynaecological Society

Dear Health Secretary Mgr. et Mgr. Adam Vojtech and other representatives of the Ministry of Health, Czech Republic and representatives of the Czech Obstetric and Gynaecological Society.

I have worked as a community midwife for the last 7 years. Since the beginning, I have faced oppression from the state towards my profession. However, what has been happening in recent years is no longer sustainable and is unacceptable in a democratic society.

I would like to inform the Ministry of Health and also the public about the real situation around midwifery care at homebirths.

The real situation is that the Ministry of Health refuses to provide healthcare to the women who in their freedom make an informed decision to birth at home. Every woman has an unquestionable right to choose the place of birth according to the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. However the state refuses to provide care to these women.

How? The local licensing authorities do not grant a full licence to independent healthcare providers, they limit the licence so that midwives are not allowed to assist homebirths under the threat of CZK 1,000,000 (GBP 33,500) fine. Midwives are not even allowed to look after a woman who wants to deliver in the hospital but wishes to remain at home for the first stage of labour. Even in this case the midwife would risk a 1 million CZK fine.

The women who opt for a homebirth often decide to birth unassisted or with a doula, who has no education in providing healthcare. A doula therefore cannot assess blood loss, cannot resuscitate a newborn or mother, cannot assess and suture a perineal tear, cannot assess the risks during a homebirth.

The women who choose to birth at home will not disappear just because the state is oppressing midwifery care at homebirth. The numbers will remain more or less stable. We can see in the numbers from most countries where homebirth is an available choice within the system. They represent between 2% and 4% of all births. By legalising midwifery care at homebirth, setting clear rules, educating community midwives – homebirths will become safer than they are under current conditions.

I am asking you, Health Secretary and other responsible representatives of the Ministry of Health and representatives of the Czech Obstetric and Gynaecological Society, whether this state of things seems acceptable to you. The fact that for the first time in history you are leaving some women entirely without healthcare during childbirth. That you are leaving this 1-2% of women without any support of a trained healthcare professional.

I am asking the Ministry of Health for an explanation, why are midwives in the Czech Republic receiving limited licences? Why isn’t there a single midwife in the Southmoravian region who could attend a homebirth without the threat of receiving a fine for doing so? Who is going to look after these women?

I am asking the representatives of the Czech Obstetric and Gynaecological Society to cooperate with professional midwifery organisations to create a safe functional system of care, where women are free to make an informed decision about the place of birth. Together, let’s create a safe care strategy for women birthing at home.

Below I have attached the response of the Southmoravian local authority to my request to extend my so far limited midwifery licence.

Kind regards, Bc. Jana Riedlová, community midwife from Brno, 5th April 2018

___________________________________________________________________________________

The attachment mentioned in Jana’s letter can be found here. In short, in this letter the local licensing authority is refusing to provide a full midwifery license to Jana.: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Pracovni_skupina_k_porodnictvi/Priloha-c–3b.pdf

The first response

Jana did not receive a response from the Ministry of Health, but she did receive a reply from one of the members of parliament who is also a emergency medicine doctor. The wording was actually shocking and many individuals as well as organisations criticised such communication. However, there were no consequences for this MP, until this day, he remains in his position.

Transcript of the original response in Czech can be found here: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Pracovni_skupina_k_porodnictvi/Priloha-c–3c.pdf

___________________________________________________________________________________

Milan Brazdil, MP

Mrs. Riedlová,

You probably think that the topic of childbirth is somehow special. It simply isn’t! Millions of years women are giving birth and it’s actually the best role. Why do you still spiel about it? What do you want. Give birth to your own children and be a great mum. What do you want. What do you need. Nothing. A fertilised woman can come to her doctor by herself, leave her to it. Don’t poke her and everything will be OK by itself. And if not, I, as an emergency doctor, will arrive and manage somehow. The best you can do is to give birth to your own children and leave other women alone and they will manage, just like you all do!

Have a nice day,

MUDr. MILAN BRÁZDIL
Member of Parliament
Member of the Healthcare Committee
Memeber of the Security Committee
Chair of Subcommittee for Emergency Healthcare Services
Sněmovní 1, Prague

________________________________________________________________________________

The second letter

In 2020, after waiting almost two years for the response, Jana decided to send another open letter.

The original letter can be found here: https://m.facebook.com/liga.lidskych.prav/posts/10157588073496273

Czech Health Secretary Adam Vojtech

_________________________________________________________________________________

To: Mister Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA, The Health Secretary of the Czech Republic, Palackého nám. 4., Prague

Subject: Information request according to no. 106/1999, Free Access to Information Act

Dear Health Secretary,

I am contacting you with this letter for a second time, because you never replied to my first open letter sent in 2018 despite promising you would.

I am a community midwife, also contracted to work in a maternity hospital. I accompany my birth-giving clients to a maternity hospital. The Southmoravian local authority issued a limited licence to me even though I have never requested a limitation of services provision.

Despite that, women contact me all the time, requesting midwifery care at homebirth. Abroad it is usually 1-2% of women who for various reasons decide to birth their baby outside of a hospital. Even though after the revolution* midwives were legally granted same competencies as their foreign counterparts, the interpretation of the Ministry of Health limits our competencies by creating additional regulations and refusing to provide care to this group of women. At the beginning of this year an experienced midwife Lucie Kasova received a fine of 100 000CZK (3300 GBP) for having assisted homebirths.

We could have been working together to create a safe framework for midwifery practice for the past 20 years, but instead the Ministry of Health chooses to pursue a path of oppression.

I am therefore asking you, mister Health Secretary, do you really think that these women will stop birthing at home? The reality proves the opposite. I would like to know who is going to provide care to these women and how is the Ministry of Health planning to guarantee professional healthcare which they have the right to receive.

How is it possile that you keep using arguments such as safety for mothers and saving babies lives while you are leaving these women without any professional healthcare whatsoever? Instead of trained healthcare professionals – midwives, these births are being attended by lay people, doulas and others. Who in those cases is going to provide resuscitation to the newborn, who will assess postpartum blood loss, who will administer medication to stop postpartum bleeding, who will assess the risks during first and second stage of labour and transfer the woman to hospital if needed or call an ambulance? Who will maintain clear documentation about all events in labour, documentation so important for providing appropriate subsequent care?

I am interested to hear whether the Ministry of Health has a statistic about these unassisted births and how safe are they for mothers and babies. Studies from abroad are very clear on this. Homebirths are safe when planned, for low risk women and when the risks are continuously being assessed by at least one attending midwife and when they are integrated in the healthcare system.

Mister Health Secretary, do you really believe that these women and babies do not have the right to receive professional care from a university trained midwife? And have to therefore undergo the risks of unassisted births?

I am asking you and professional medical and non-medical societies to give your comments on whether it is acceptable for you, when a women who decides to birth outside the hospital is not allowed to call a midwife to assist her with the birth.

Kind regards,

Midwife Bc. Jana Riedlová, Brno, 22nd January 2020

*This is a reference to the Velvet revolution – end of communist regime in 1989

________________________________________________________________________________

The official response from the Ministry of Health

The reply with redacted names can be found on the Ministry of Health official website: https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/wepub/18487/40223/18_2020_A.pdf

Ministry of Health, Czech Republic

_________________________________________________________________________________

A response issued by the Ministry of Health to the request for information according to no. 106/1999 Free Access to Information Act, as amended

We provide the following comments in response to your letter received on 22nd January 2020, in the subject of healthcare provision by midwives during homebirths:

Healthcare provision in the Czech Republic is regulated by no. 372/2011 Healthcare Services and Conditions of Provision of Health Services Act, together with further regulations, regulation no. 99/2012 About Minimal Staffing Safety for Healthcare Services and regulation no. 92/2012 About Minimal Technical and Material Safety in Healthcare Institutions and in Community Care.

Regulation no. 99/2012 About Minimal Staffing Safety for Healthcare Services, as amended, clearly specifies the requirements for providing safe healthcare including healthcare provided by midwives in outpatient settings according to appendix no. 1 of said regulation, part I., subparagraph 2.11, in the following way:

2.11. Midwife

2.11.1. Healthcare without intrapartum care provision

a) a midwife licensed to provide care without supervision

b) a specialist midwife licensed to provide care without supervision if the services provided are regulated by a different regulation

2.11.2. Healthcare including providing intrapartum care for physiological births

a) a midwife licensed to provide care without supervision,

b) a specialist midwife licensed to provide care without supervision if the services provided are regulated by a different regulation

c) gynaecologist/obstetrician – physical presence in the workplace within 5 minutes.

If providing a caesarean section or providing an operation leading to delivery is not guaranteed within maximum of 15 minutes from the identification of complication in a healthcare institution, the care must then be organised in an inpatient setting according to the rules of subparagraph 15 part 3 of said regulation and also with presence of a neonatologist according to the appendix 3, part II., subparagraph 1.7. This applies to care provided within a healthcare institution setting.

The above implies that midwives are allowed to provide intrapartum care in physiological labour as long as all the requirements for solving intrapartum complications are met accordingly. These requirements are set in a way to maintain care quality and patient safety for both mother and baby.

Since January 2014 women can give birth in maternity hospitals without a doctor’s presence, only attended by midwives. This concerns uncomplicated cephalic births with a prior doctor’s approval. A midwife who is responsible for intrapartum care must have a contract with the healthcare institution or be an employee. There is also a second option and that is a so called outpatient birth, which allows the mother and newborn to leave the hospital prematurely.

The above mentioned options guarantee to birthing women, who for personal reasons do not wish to have a doctor present during labour and birth, the required level of privacy. On the other hand these allow immediate provision of medical care to both women and newborn, should the need arise, which is in compliance with the requirements of quality and safety of the healthcare provided.

Your statement that the Ministry „is leaving women to birth without any healthcare provision,“ in other words that the Ministry refuses to provide professional healthcare must be denied. The Ministry of Health is a central body of the state administration and is not therefore in any case a provider of healthcare services. The healthcare services for pregnant and birthing women and newborns are fully covered by the system of public insurance and are being provided by the healthcare providers that hold a licence to provide such care, which means that they comply with the set requirements. The accessibility of these healthcare services and the network of healthcare institutions which provide such care is absolutely sufficient in the Czech Republic.

Currently this type of healthcare services is arranged well in all aspects. In its content (including a guarantee of quality and safety of the services provided), organisation and insurance coverage. The Ministry together with professional organisations want to go forward by cultivating the current system in way of continually increasing the quality and safety of care while making efforts to satisfy women and their families. Therefore we do not support homebirths or freestanding birth centres, we always unequivocally stand on the side of the unborn baby and we promote birthing with the presence of professionals within maternity hospitals.

The birthing woman has the right to chose the healthcare provider with a friendly environment (see patients right to chose healthcare provider in accordance with provision § 28, paragraph 3, subparagraph b) of no. 372/2011 Healthcare Services and Conditions of Provision of Health Services Act. Nobody is denying women in the Czech Republic this right.

In accordance with the World Health Organisation (WHO) and The International Federation of Gynaecology and Obstetrics (FIGO) recommendations and above all in accordance with the doctors who are responsible for health and lives of newborn babies and women, the Ministry of Health supports creation of Midwifery Centres within hospitals. These should fulfil the wishes of women to birth in a private friendly environment with individualised care while maintaining the safety, high standard of care and minimising the risk of care delays.

The term Midwifery centre is understood as a separate area within maternity hospital where the intrapartum care for physiological births will be provided solely by midwives. The doctor does not have to be present at the birth unless the situation requires their presence for either a maternal or a newborn factor. Birthing in such centres will be maximally close to the way in which women wish to give birth to their children while maintaining maximum safety for mother and baby. The midwifery centre has to be connected to a standard obstetric-led unit, so that the continuity of care is guaranteed in cases where the so far physiological birth suddenly complicates.

The first midwifery centre in the Czech Republic was established at Bulovka Hospital ObGyn and Neonatal department. This is a pilot project which has been launched upon the request of the Ministry of Health. The project will subsequently be analysed and the implementation of such care across the Czech Republic will be considered. The General University Hospital in Prague is also interested in establishing such centre and is preparing its launch.

The essential priorities for the Ministry of Health are life, health and safety of the mother and newborn. These principles are non-negotiable. Nevertheless we accept at the same time that maximal comfort and being responsive towards the birthing woman are important. That is particularly key in such a private and intimate event as childbirth is. That is why we are taking the path of improving the quality of the services in maternity hospitals and opening midwifery centres. We want that the wishes of mummies are responded to while maintaining absolute safety for them and their children.

With regards to the rest of your letter, we have to state that the questions presented do not fall under the information request according to no. 106/1999 Free Access to Information Act, considering the fact that these do not lead to obtaining objectively existing information but are aimed at the opinions of the Ministry or more precisely at the opinion of the Health Secretary (e.g. see „I am asking you, mister Health Secretary, do you really think that these women will stop birthing at home?“ or „Mister Health Secretary do you really believe that these women and babies do not have the right to receive healthcare from a university trained midwife?“ and so on). According to provision § 2 paragraph. 4, Act no. 106/1999, obliged entities do not have an obligation to provide information regarding their private opinions amongst other things.

Kind regards, –

The Ministry of Health, Health Secretary’s Office
Palackého náměstí 4, 128 01 Praha 2, http://www.mzcr.cz, 6th February 2020

_________________________________________________________________________________

Official photographic presentation of opening the above mentioned Midwifery Centre in Prague in 2019

More information on the state of midwifery in Czech Republic can be found here

Dočasná pracovní výpomoc (brigáda) v porodní asistenci

Protože nedostatek zdravotnického personálu je velkým problémem v ČR i v UK, chtěla bych popsat některé způsoby, jak se tento problém snaží řešit nemocnice v UK.

Stálý úvazek

Klasické zaměstnání má podobu trvalého úvazku na pracovní smlouvu – PA je zaměstnankyní dané nemocnice či instituce (tzv. Trust, což je organizace zatřešující služby, které nemocnice poskytuje, jak v lůžkové tak v ambulantní a komunitní části, Trust může také pod sebou mít několik různých nemocnic). Plný úvazek je 37.5 hodiny týdně (13 služeb ve 4 týdnech) – čistého pracovního času, pauzy během služeb jsou neplacené a do pracovní doby se nepočítají. V tak typicky ženském povolání jakým je porodní asistence je ale samozřejmě velké procento těch, které mají i jiné závazky. Pečují o staré nebo nemocné členy rodiny a také o děti, takže mnoho porodních asistentek pracuje na částečný úvazek. Například 34.5 hodiny týdně (3 služby za týden) nebo 23 hodin týdně (2 služby). Pokud pracují v té části péče, kde se pracuje 5 dní v týdnu (často v komunitě, ve specializacích, v ambulantní péči, manažerských pozicích), počet hodin na zkrácený úvazek se samozřejmě může lišit.

„Staff bank“ – banka brigádního personálu

Externí agentura, zajišťující nábor a administrativu brigádníků

Další hojně využívanou možností je také práce „Bank“ (staff bank – banka personálu) neboli brigádní výpomoc (práce na dohodu atp.), kdy daná porodní asistentka chodí na služby, které stálým personálem zůstávají nezaplněné. Bank služby mohou samozřejmě dělat i stálé zaměstnankyně, jako služby nad rámec svého úvazku (přesčasy). Nucené přesčasy totiž v UK neexistují a zaměstnance nemůže nikdo nutit, aby chodili do práce více, než kolik mají v pracovní smlouvě. Mohou podepsat i tuto další „bank“ smlouvu a chodit na další služby. Existují samozřejmě určitá legální omezení, která určují minimální pauzy mezi jednotlivými službami, případně může být maximum odpracovaných hodin ošetřeno pracovní smlouvou/dohodou.

Staff bank neboli banku personálu si nemocnice buď spravují samy, nebo si na tuto službu najímají dodavatele, který zajišťuje nábor, administrativu a školení těchto pracovníků.

Organizace vlastněná Ministerstvem zdravotnictví a sociální péče, administruje a najímá brigádníky pro práci ve zdravotnictví

Agentura

Další možností je agency staff – je možné si přes agenturu najmout na jednotlivé služby porodní asistentky, které nejsou v nemocnici vůbec zaměstnané, ale pracují pro agenturu, která je posílá do různých nemocnic podle potřeby. Tyto služby jsou zpravidla dražší než bank staff neboli vlastní brigádní pracovníci nemocnice, nicméně v mnohých siutacích nemají nemocnice na výběr, protože nemají dostatek svého stálého ani brigádního personálu a pokud pokrytí služeb klesne na neúnosnou a klinicky nebezpečnou míru, snaží se nemocnice personál zajistit přes agentury.

Agenturou inzerované výhody práce pro agenturu

Kombinace

Porodní asistentka má tedy mnoho možností jak si zajistit výdělek. Být pouze zaměstnankyní, nebo mít pouze brigádní smlouvu, nebo pracovat u agentury. Případně je možné všechny tyto tři možnosti kombinovat. Pokud ale pracujete pro externí agenturu, nemůžete agenturní služby pracovat v nemocnici, kde jste stálým zaměstnancem. Tam můžete pracovat pouze brigádní služby při „staff bank“ té konkrétní nemocnice. Můžete ale být na úvazek zaměstnaná v některé nemocnici a dělat agenturní služby v jiných nemocnicích.

Tyto možnosti mají samozřejmé své výhody a nevýhody.

Výhody stálého úvazku

Výhodou stálého úvazku je, že máte vždy práci zajištěnou, dostáváte stálý plat, máte možnost využívat příležitosti kariérního růstu a vzdělávání dané nemocnice, máte nárok na dovolenou, nemocenskou, mateřskou a jiná další placená volna, podle smlouvy. Zaměstnavatelé se snaží propagovat i flexibilní pracovní dobu, snaží se umožňovat, aby zaměstnankyně, které mají zároveň malé děti mohly péči o ně kloubit se službami. Nicméně to není systém dokonalý a v konečném důsledku vždy záleží na vedoucích oddělení a vyšších manažerech, zda jsou ochotni vám tuto flexibilitu dát, nic není garantováno. Velkou nevýhodou potom je, že si nerozhodujete sami o tom, kdy půjdete do práce, ale protože je nutné pokrýt 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, musíte prakticky počítat s tím, že budete do práce povolána kdykoliv. Standartně by měly být služby rozepsané 8 týdnů předem, toto ale samozřejmě často realitě vůbec neodpovídá. Pokud se tedy staráte o nemocného člena rodiny nebo o malé děti, může se stát prakticky nemožným zajištění péče o ně v době vaší nepřítomnosti, když vám zaměstnavatel nedává rozpisy služeb dostatečně dopředu.

Výhody brigádní práce „staff bank“

Elektronický systém na rezervaci služeb

Výhodou brigádní práce je, že na většině míst v zemi je velmi mnoho nepokrytých služeb a můžete si tedy vybírat, kdy se vám hodí jít do práce. Každý má jiné preference. Někteří chtějí pracovat pouze v noci nebo o víkendu kvůli lepšímu finančnímu ohodnocení, jiní se uchylují k brigádní práci právě proto, že například noční zásadně nedělají a chtějí pracovat jen přes den. Někteří mohou kvůli péči o děti nebo protože mají ještě i další profesi či živnost pracovat jen v určité dny. Zároveň nikdy nejste formálně vázáni jakoukoliv nabízenou službu přijmout. Služby také můžete zrušit, pokud se stane něco, kvůli čemu na službu přijít nemůžete. Na druhou stranu se vám může stát, že vám službu zruší dané oddělení, pokud už vás nepotřebují a to se někdy může stát i pouze nedlouho před samotnou službou. Pokud se stane, že už do práce dorazíte a vedoucí zhodnotí, že vás daný den nepotřebuje, dostanete kancelační poplatek (bývá to platba za dvě hodiny práce – na kompenzaci vaší cesty tam a zpět) a jdete domů. Někdy se stane, že vás nepotřebují na tom oddělení, kam jste se přihlásila, ale potřebují výpomoc jinde. Potom je na vás, zda v práci zůstanete, nebo s díky odejdete.

Nezaplněné služby

Pokud brigádně pracujete v menším městě, kde personálu nepotřebují tolik, musíte třeba brát služby tehdy, když jsou, i když by se vám hodily třeba více v jiný den. Ve velkých městech nebo velkých nemocnicích ale bývá dočasných pracovních příležitostí opravdu mnoho. Služby si můžete domluvit různými způsoby – buď přímo s vedoucími jednotlivých oddělení nebo služeb (staničními, vrchními), které si vás do rozpisu po domluvě zapíší, nebo si můžete služby rezervovat přes elektronický systém rozpisu služeb, který už dnes většina nemocnic využívá. Další výhodou je, že hodinová odměna za brigádní práci je vyšší, než při standardním úvazku, platí se totiž přesčasovou taxou. Zde je ale potřeba říct, že se jedná o mírné navýšení, které pouze do určité míry kompenzuje to, že jako brigádník nemáte nárok na nemocenskou, mateřskou (respektive určitý základní nárok vzniknout může, při stanoveném minimálním výdělku a při pravidelné práci odpovídající úvazku, ale pouze na dávky hrazené státem, nikoliv na náhrady mzdy podle zaměstnanecké smlouvy) a dovolená se sice načítá podle zákonného minima, ale stálí zaměstnanci mají dovolené o poznání více.

Zapsání se na vybranou službu

Nevýhody brigádní práce „staff bank“

Nevýhodou může být, že na některých odděleních, kam chodíte pouze málo, vás nemusí považovat za součást týmu, ale za jakousi anonymní pracovní sílu, které je snazší přidělit případy a pacienty, o které se ostatní nechtějí starat, nebo vám naložit více práce než „svým“ lidem. Toto se zlepšuje s tím, jak se postupně v daném týmu etablujete, když na dané oddělení nebo pro danou službu (v komunitní péči, ve specializovaných ambulancích) pracujete častěji. Samozřejmě také při prvním příchodu neznáte místní zvyklosti a zaběhlé postupy, takže se musíte mnohem více ptát, jaká očekávání máte plnit. Obecně jsou ale porodní asistentky v UK velmi autonomní, takže každá z nás ví, co základního se od ní na daném pracovišti očekává a pouze se doptá na detaily. Při práci pro staff bank mají brigádníci zpravidla úplně stejný přístup do všech nemocničních systémů, jako zaměstnanci stálí, takže ani zde velké problémy nebo prodlevy v péči nenastávají.

Výhody a nevýhody práce pro agenturu

Výhodou práce pro agenturu je platové ohodnocení, které je vyšší oproti zaměstnancům a brigádníkům administrovaným přímo nemocnicí. Práce pro agenturu je také velmi flexibilní, pokud u agentury pracujete brigádně. Pokud jste agenturní zaměstnanci, naopak může být práce velmi neflexibilní a musíte do práce tehdy, kdy vás v některé nemocnici potřebují. Také si vás může objednat jakákoliv nemocnice v určité oblasti, takže se vám může stát, že jste každou službu v úplně jiném zařízení. Ale často jsou v určitém období v dané nemocnici agenturní pracovníci potřeba celý týden nebo měsíc, takže někdy můžete na stejné místo chodit i opakovaně. Tento aspekt agenturní práce je pro mnohé velmi stresující a je důvodem, proč tento typ práce nedělat. Některé porodní asistentky jsou ale velmi flexibilní a naopak se jim líbí, že poznají různá pracoviště. Důležité také je, že jako agenturní pracovník v dané nemocnici zpravidla nemáte přístupy do systémů – k elektronické dokumentaci, k objednávání krevních testů a stěrů, k podávání léků, pokud nemocnice používá elektronické předepisování léků – takže velkou část péče vůbec nemůžete poskytnout a musí ji za vás udělat stálí zaměstnanci. To většinou pracoviště kompenzují tím, že vás využijí mnohem více klinicky, na skutečné dělání různých úkonů a více vás tedy zaměstnají fyzicky, když administrativní úkony nemůžete dělat. Pracoviště, která na agenturní pracovníky spoléhají hodně někdy mají systém na přidělení dočasného přístupu do elektronických systémů (například po dobu trvání služby, nebo na týden či dva), ale samozřejmě chvíli trvá, než se pracovník v systémech zorientuje, pokud je nikdy předtím nepoužíval.

Pracovní agentura

Výhody a nevýhody najímaní brigádních pracovníků pro dané pracoviště

Brigádní či agenturní porodní asistentka není vždy plnohodnotnou náhradou stálé zaměstnankyně, ale v některých případech naopak vnáší na pracoviště či oddělení nové elementy, nové znalosti a dovednosti, které třeba stálé zaměstnankyně nemají. V některých úkonech sice vzniká prodleva, ale pokud jde třeba o úkony méně časté pro dané oddělení, brigádní porodní asistentka, která je zvyklá pracovat i na dalších odděleních může tyto úkony znát lépe a může stálým zaměstnankyním poradit.

Výhodou najímaní brigádníků pro nemocnice je, že jim nezaručuje žádnou práci, a pokud je nepotřebuje, nemusí jim nic platit. Nemusí jim také platit nemocenskou ani mateřskou (pravidelnou prací obdobnou úvazku se lze kvalifikovat pro státní podporu v mateřství nebo nemoci), nemusí hradit čas strávený povinnými školeními (ačkoliv to do určité míry některá pracoviště dělají), neposkytuje brigádníkům žádný kariérní růst ani růst odměn (stálým zaměstnancům po určitou dobu plat s odpracovanými roky stoupá). Jednotlivá oddělení či jejich vedoucí si mohou vybírat, komu nezaplněné služby přidělí (to samozřejmě platí jen u služeb, o které je zájem, často ale nemocnice bojují, aby vůbec nevyplněné služby brigádníky zaplnily). A jak jsem už zmiňovala výše, pokud pracovník nakonec v daný den na pracovišti není potřeba, může ho nemocnice poslat domů.

Důležité aspekty bezpečnosti péče poskytované dočasnými zaměstnanci

Aby byl zachován minimální standard péče a bezpečnost, je nutné, aby brigádníci a agenturní zaměstnanci splňovali určité požadavky.

Staff bank zaměstnanci při prvním uzavření smlouvy s danou nemocnicí musí projít úvodním školením stejným, jaké dostanou stálí zaměstnanci. Jedná se zejména o proškolení ohledně hodnot, které jsou v daném zařízení zásadní (corporate induction), dále také školení o bezpečnosti práce, požární školení, školení o ochraně dětí, mládeže a ochraně zranitelných jedinců, školení o bezpečnosti podávání léků – v dnešní době velká část probíhá elektronicky formou modulů a e-learningů zakončených testem (v minulosti se jednalo o prezenční školení). V porodní asistenci je také minimálním standardem každoroční přeškolení v resuscitaci dospělého, resuscitaci novorozence, každoroční přeškolení v akutních a dalších stavech v porodnictví (peripartální krvácení, dystokie ramen, prolaps pupečníku, eklampsie, porod koncem pánevním), školení o monitorování ozev dítěte. Některé nemocnice vyžadují i školení v dalších aspektech práce porodní asistentky – mentorování studentek, péče o ženy-diabetičky, péče o ženu po perinatální ztrátě, rozšířená znalost CTG monitorování a mnohé další podle požadavků daného pracoviště.

U agenturních zaměstnanců se o požadovaná školení stará samotná agentura. Nemocnice, která si agenturní PA sjednává nastavuje standard, který očekává a agentury jej musí splnit, aby si jejich PA nemocnice najala.

U všech brigádních a agenturních zaměstnanců je také nutné, aby při první návštěvě daného pracoviště (oddělení, budovy, ambulance) byli provedeni po pracovišti a byli seznámeni s umístěním a obsahem resuscitačního vybavení a vybavení pro akutní stavy (většinou jsou to vozíky, které mají své stále umístění na daném oddělení a je možné je dovézt do pokoje ženy, u které akutní stav probíhá – vozík pro resuscitaci dospělého, vozík pro peripartální krvácení, vozík pro eklampsii, taška pro prolaps pupečníku, resuscitační stůl pro novorozence, tác nebo krabička pro řešení hypoglykemie a případně i další). Vždy musí být také seznámeni s vedoucí směny/koordinátorkou. Na odděleních bývají také tabule se seznamem všech zdravotníků a pomocného personálu na službě, kde je vedoucí směny/koordinátorka jasně označená a kde jsou také základní údaje – jako telefonní číslo pro urgentní přivolání pomoci, telefonní čísla a pagery na jednotlivé lékaře. Ty jsou samozřejmě užitečné nejen pro brigádní personál, ale i pro personál stálý, protože i stálý personál se ve zdravotnictví často obměňuje. Samozřejmostí je, že všechen personál, jak stálý tak brigádní musí vždy nosit jmenovku s fotografií, aby kolegové a pacienti vždy věděli, s kým mluví.

Velmi užitečné jsou také různé taháky a laminované instrukce k určitým přístrojům, úkonům atd. Zejména pro elektronickou dokumentaci, která pro nezasvěceného může být velmi složitá se vždy hodí mít stručný návod, jak nejčastější úkony udělat (příjem, propuštění, dokumentace porodu, objednání vyšetření). Taháky ocení nejen brigádníci, ale také absolventky, nové zaměstnankyně, stejně jako ti, kdo se vrací do práce po mateřské nebo delší nemocenské.

Povinná registrace porodních asistentek u NMC

Zde se také sluší říct, že všechny porodní asistentky (stejně jako i zdravotní sestry) musí být registrované u Nursing and Midwifery Council, svoji registraci musí každý rok obnovit a každé tři roky splnit určité podmínky (vzdělávání, počet hodin praxe, znalost a dodržování kodexu), aby si registraci udržely. Musí se řídit kodexem, ať už pracují kdekoliv a za svoji praxi a péči, kterou poskytují, nesou plnou odpovědnost.

Hannah Dahlen prezentuje výsledky studie o vyvolávání porodu u zdravých žen na letním setkání Association of Radical Midwives 2021

Tento příspěvek byl plný zajímavých a užitečných informací a nabízím tedy jeho shrnutí. Video záznam ze setkání je možné shlédnout na youtube, pro získání odkazu je potřeba kontaktovat Association of Radical Midwives.

Kdo je Hannah Dahlen?

Hannah Dahlen je profesorka porodní asistence na Western Sydney University v Austrálii. Je významnou výzkumnicí v oboru porodní asistence – autorkou více než 200 publikací. Kromě aktivního výzkumu se také nadále věnuje klinické praxi porodní asistentky. Jejími profesními zájmy jsou lidská práva v porodnictví a normální porod.

Hannah ve svém příspěvku představila rozsáhlou studii, na které se podílela:

Intrapartum interventions and outcomes for women and children following IOL at term in uncomplicated pregnancies: a 16-year population-based linked data study 

Intervence během porodu a dopady vyvolání porodu v termínu při nekomplikovaném těhotenství na ženy a děti: 16letá populační studie metodou propojených dat

Na této studii se podíleli výzkumníci z mnoha zemí (Nizozemí, Spojené království, Austrálie) a mnoha oborů – porodní asistentky, porodníci, neonatologové, epidemiologové. Výsledky studie byly publikovány v BMJ Open (British Medical Journals), pod tímto odkazem si je můžete přečíst i vy. https://bmjopen.bmj.com/content/11/6/e047040 

Obecnější pohled na vyvolání porodu

Hannah nabídla v úvodu obecnější pohled na vyvolání porodu. Mluvila o zmatku, který kolem indukcí je v současné době. Riziko mrtvorozenosti sice narůstá s postupující gestací, ale je potřeba nemíchat ženy s komplikovaným těhotenstvím a ženy zcela zdravé. Hannah upozornila, že se často všechny ženy hází do jednoho pytle, když jim zdravotníci navrhují vyvolání porodu, ačkoliv pro zdravé ženy je riziko mrtvorozenosti velmi nízké. 

Hannah poukázala na to, že debata kolem indukcí se v současné době točí kolem toho, že je snaha snižovat mrtvorozenost a zároveň vyšlo několik studií, které tvrdí, že vyvolání porodu nemá žádné nevýhody a naopak může mít některé výhody. Lékaři tedy čím dál více a dříve inklinují k vyvolávání porodu. Toto jsou některé studie vyvolání porodu, které proběhly:

Proběhlé studie a jejich výsledky

Muglu 2019 studie popsala zvýšené riziko mrtvorozenosti – o jedno dítě na každých 1449 porodů nad 40. týden, ale pokud bychom vyčlenili vrozené abnormality a dívali se pouze na ženy zdravé (s nízkým rizikem), toto riziko je mnohem menší. 

Cochrane 2018 – Analýza 30 randomizovaných studií, většina z nich průměrné kvality, nejstarší byla z roku 1969. Analýza došla k závěru, že když porod začne do 42. týdne, je méně úmrtí, méně císařských řezů, více instrumentálních porodů, ale nenašla žádný rozdíl mezi poraněním hráze, poporodním krvácením a délkou hospitalizace. Nesbírala žádné informace o kojení, poporodní depresi, vývoji nervového systému a vývoji dětí. Hannah upozorňuje, že se jedná o data nasbíraná za velmi dlouhé časové období a způsoby indukce zohledněné ve studii se velmi liší od dnešních postupů. Závěr studie byl takový, že není jasné, kdy je nejvhodnější doba pro indukci porodu, je potřeba zohlednit paritu a je potřeba zohlednit rizikovost těhotenství a také preference a hodnoty samotné ženy.

Po výše uvedených komentářích k těmto velký studiím Hannah prozradila, že to byly právě výsledky tohoto Cochrane review, které motivovaly její tým pro uskutečnění studie Intrapartum interventions and outcomes for women and children following IOL at term in uncomplicated pregnancies: a 16-year population-based linked data study .

Hannah dále vysvětlila i další kontext odborných doporučení ohledně vyvolávání porodu: WHO nedoporučuje indukci před 41. týdnem. NICE 2021 (prozatimní návrh nových klinických doporučení) – doporučuje indukci ve 41. týdnu. A vyjádřila obavu, že lékaři budou chtít tlačit indukce ještě dříve – což už se ukázalo být realitou v Austrálii.

Nedávné randomizované studie

Hannah také zmínila randomizované studie, které proběhly v nedávné době:

35/39 week trial (UK, 2016): Zkoumal prvorodičky ve věku 35 a více let. Indukce ve 39+0 až 39+6 versus vyčkávací přístup. Nepotvrdil se žádný rozdíl mezi indukcí a vyčkávacím přístupem.

Index (Nizozemí, 2019): Indukce ve 41. týdnu versus vyčkávání do 42. týdne. Studie zjistila malé snížení celkové kompozitní morbidity u dětí u indukované skupiny, žádný rozdíl v počtu císařských řezů (obě skupiny 11.4 procent SC). Zde Hannah upozornila, že Nizozemí má obecně velmi nízké procento císařských řezů.

SWEPIS (Švédsko, 2019) : Indukce ve 41. týdnu versus vyčkávání do 42. týdne – studie byla pozastavena, protože v průběhu bylo ve vyčkávací skupině 5 mrtvorozených dětí a jedno novorozenecké úmrtí a za stejnou dobu ani jedno mrtvorozené dítě v indukované skupině. Mrtvorozenost nebyla primárním výstupem, tím byla kompozitní morbidita, která nevykazovala žádný rozdíl. Mrtvorozenost byla sekundárním výstupem.

ARRIVE (USA, 2018): Nízkorizikové rodičky, indukce ve 39. týdnu versus vyčkávací přístup. Primárním výstupem této randomizované studie bylo skóre morbidity u dětí a zde se neprojevil žádný rozdíl mezi oběma skupinami. Hannah dále vysvětlila, že primární výstup je nejdůležitější výstup studie, o který se jedná a vše ostatní jsou sekundární výstupy. Tato studie zaznamenala nižší počet císařských řezů v indukované skupině.

Některá specifika studie ARRIVE s komentáři Hanny: 94% žen bylo v primární péči lékaře, jen 6 % žen mělo péči porodní asistentky. Není jasné jakým způsobem indukované ženy dostaly péči  – zda o ně bylo pečováno určitým způsobem odlišným od druhé skupiny. Mezi 70-86% oslovených žen se odmítlo účastnit. Jen 14% souhlasilo, což vypovídá o tom, že pro většinou žen není indukce přijatelnou možností a populace žen, která ke studii svolila pravděpodobně nemá vyhraněný názor a postoj k tomu, jak by si přály aby jejich porod probíhal. Nemusí nutně reprezentovat celou populaci, proto musíme být opatrní při aplikaci výsledků této skupiny na všechny ostatní.

Hannah s údivem poznamenala, jak je fascinující, že lékaři se tolik chytili právě této (ARRIVE) studie, když je mnoho studií vyšší kvality, které roky úspěšně ignorují. Například v případě OASI (obstetric anal sphincter injury) care bundle – je prokázáno, že „hands on“ postup při porodu neposkytuje výhody, pro které je doporučován. Dalším příkladem je KTG monitoring, který se používá pro ženy s nízkým a středním rizikem, přestože důkazy poukazují na škodlivost používání KTG v těchto případech a prokazují minimální výhody při používání u žen s rizikem. A upozornila na to, že za tím vším je také víra. A to, v co člověk přesvědčeně věří, ho vede k vybírání důkazů, které se mu hodí.

Další studie ke zvážení: Dánská epidemiologická studie Rydahl (2020), zahrnovala 152887 porodů. Mezi lety 2000-2010 doporučovali vyvolání porodu 42+0, mezi lety 2012-2016 se doporučení změnilo na vyvolání mezi 41+3 až 5. A nezjistili žádný rozdíl v mrtvorozenosti, perinatálních úmrtích, nízkých Apgar skore, počtu císařských řezů a instrumentálních porodů. Ale zvýšil se počet augmentovaných porodů, použití epidurálu, celkově se zvýšilo procento indukovaných porodů a bylo více ruptur dělohy při indukcích 41+. Zde Hannah upozornila na to, že Dánsko má obecně velmi nízké procento císařských řezů.

Své povídání o kontextu vyvolání porodu a doposud realizovaných studiích Hannah zakončila následujícím shrnutím: Primárním účelem indukcí je prevence mrtvorozenosti – ale ve velkých studiích se snížení mrtvorozenosti při dřívějším vyvolání porodu neprokázalo. Takže tohoto cíle není v běžné populace indukcemi dosaženo. Je potřeba zvažovat i ekonomickou stránku, ale tím se nikdo ve studiích nezabýval.

Studie: Intervence během porodu a dopady vyvolání porodu v termínu při nekomplikovaném těhotenství na ženy a děti: 16letá populační studie metodou propojených dat

Studie volně navazuje na článek publikovaný před pár lety, kde Hannah, Soo Downe a další autoři analyzují statistické výsledky z Nizozemí a ve článku popisují, jak se situace v porodnictví postupně vyvíjí. „Intervence, které byly v minulosti používány k řešení zjevných komplikací („vyzbrojování nemocných“), se stále více a více používají u žen, které z nich pravděpodobně nebudou mít žádný prospěch („strašení zdravých“) nebo ženy dokonce poškozují („poškozování zdravých“). Hannah upozorňuje na to, že jsme se posunuli do bodu, kdy poškozujeme zdravé ženy a děti indukcemi.

Tato studie analyzuje všechny porody v oblasti New South Wales během 16 let. Jsou to porody mezi 37. a 41. týdnem, pouze zdravé (nízkorizikové) ženy. Sledovány byly rozdíly mezi spontánním porodem a indukcí – výstupy pro ženy a děti. Na zkoumaná data bylo nahlédnuto z mnoha úhlů, velmi komplexně a podrobně. Zkoumáno bylo také to, zda jsou porody obecně indukované dříve než v minulosti.

Co studie zjistila

15% žen mělo indukci bez jakékoliv medicínské indikace. Hannah vysvětlila, že toto se deje hlavně v privátní péči, kde je hodně elektivních indukcí bez indikace. 44% všech žen mělo indukovaný porod a toto procento v Austrálii nadále roste.

Ve skupině indukovaných žen bylo více epidurálů, více instrumentálních porodů, dvojnásobek císařských řezů, více epiziotomií, mírně nižší počty poranění hráze 3. a 4. stupně. Ženy, které v minulosti vaginálně porodily měly v indukované skupině více instrumentálních porodů ale méně císařských řezů.

Prvorodička má 71% šanci porodit přirozeně při spontánním nástupu porodu a jen 55% při indukci.

Hannah vysvětlila, že mezi lety 2001 a 2016 se zvýšil počet indukcí ve 37. týdnu a že to považuje za šokující. Celkový počet indukcí se zvýšil. Je čím dál více porodů v 37., 38. týdnu a je to podle Hanny děsivé a nezodpovědné – jedná se o indukce bez medicínské indikace! Děti narozené ve 37. a 38. týdnu jsou méně neurologicky zralé oproti dětem narozeným ve 40., 41. a 42. týdnu, mají více problémů s učením, více neurologických problémů a problémů s chováním. Ovlivňuje to celé rodiny.

Výsledky u dětí: Při indukci – více dětí potřebovalo resuscitaci, více dětí mělo dechové potíže, bylo více poranění při porodu, více případu asfyxie, více hospitalizací na novorozenecké JIP a více infekcí až do 15 let věku.

Výsledky u matek: Při indukci více epiziotomií, více poporodních krvácení, více poranění perinea (ve 39. a 40. týdnu byla poranění perinea mírnější).

Závěrem

Další Hanniny poznámky ke zjištěním a k obecné situaci kolem vyvolávání porodů:

  • Indukce bez medicínské indikace mohou poškozovat ženy i děti a toto není v randomizovaných studiích sledováno a analyzováno.
  • Jsme líní a nebezpeční zdravotníci, když mluvíme jen o mrtvorozenosti a nezmiňujeme další vlivy na zdraví při doporučování indukcí.
  • Vzpomeňme si na term breech trial, nebo na to jak se v nedávné minulosti proměnily porody dvojčat.
  • Zdá se, že ten, kdo je nejhlasitější, toho optikou se na problematiku všichni díváme.
  • ARRIVE trial dal lékařům povolení indukovat stále více a více žen.
  • Často je ženám řečeno, že dítě se zdá být velké a raději by měly podstoupit indukci a když se pak narodí 3.5kg dítě, tak se ženy cítí zrazené a podvedené.
  • Je nutné změnit jak s ženami komunikujeme ohledně rizik.
  • Musíme se zamýšlet nad zaváděním kontinuity péče, která prokazatelně pomáhá snižovat počty předčasných porodů a s nimi spojenou mortalitu a morbiditu a má i další pozitivní dopady na ženy a jejich děti.

Porod v Bosně a Hercegovině

Ve spolupráci BBC a Amiry Ćerimagić vznikl krátký dokument o jednom domácím porodu v Bosně a Hercegovině (originální znění).

Amira Ćerimagić je lékařka a matka čtyř dětí, která se rozhodla přivést své čtvrté dítě na svět doma, navzdory tomu, že péči u domácího porodu zdravotní systém neposkytuje. Sjednala si soukromou porodní asistentku z Velké Británie. Důvodem její volby byly traumatické zážitky z nemocnice z předchozích tří porodů. Násilí na ženách v porodnicích a nemocnicích je na Balkáně velkým problémem, stejně jako i v mnoha dalších zemích. Anglickou verzi dokumentu můžete shlédnout zde (je potřeba registrace a přihlášení na BBC) nebo zde: https://www.facebook.com/watch/?v=508849253480135

,,Ačkoliv se naši prarodiče i rodiče narodili doma, trvalo jen jednu generaci dětí rozených v porodnici, abychom přišly o základní lidské právo důstojně porodit.“

Amira Ćerimagić

Zde se můžete podívat na krátké rozhovory Amiry a jejího porodního asistenta Paula, kde si povídají o zkušenosti domácího porodu, ale také mluví i o obecnější situaci v porodnictví v Bosně.

Amira, jak sama v rozhovoru říká, si musela porodní asistentku importovat, protože v Bosně není žádná soukromá porodní asistentka, která by přišla k porodu doma a oficiální instituce, které oslovila, aby jí péči zajistili (ministerstvo, nemocnice), jí nepomohly. Sousední Chorvatsko také oficiálně nemá žádnou soukromou porodní asistentku, která by asistovala u porodů doma a Srbsko má jen jednu.

Pro ty, kteří nemluví anglicky nabízím krátké shrnutí toho, o čem si Paul a Amira v rozhovorech povídají:

Podle Amiry porod musí být kouzelný, a pokud není, tak to znamená, že jste byli o něco okradeni. Její domácí porod byl lepší než očekávala, jedním slovem perfektní.

Za výhodu Amira považuje, že doma má člověk nad věcmi kontrolu, kdežto v nemocnici vše určují jiní – co se kdy stane, kdy tam otec smí být, kdy nesmí. Při minulých, nemocničních, porodech velmi vnímala, co se dělo kolem ní a musela přemýšlet o tom, že musí pospíchat, aby porod rychle běžel a nebyly potřeba žádné intervence. U domácího porodu nic řešit nemusela. Její čtvrtý a zároveň první domácí porod podle jejích slov zahojil rány z předchozích traumatických porodů v nemocnici a doufá, že ostatní ženy nebudou muset čekat až na čtvrtý porod, aby se povedl, ale povede se už jejich první porod.

U tohoto porodu měla Amira jen pozitivní pocity, těšení, radost a všichni členové rodiny mohli být sami sebou. Byla to velmi klidná zkušenost, strach neměla. Starší děti (7, 5, 3) u porodu byli také, nebály se, reagovaly velmi přirozeně a pomáhaly jí. Pro manžela to byla krásná zkušenost a je moc šťastný. Narozdíl od prvního porodu v nemocnici, po kterém byl traumatizovaný a k dalším porodům v nemocnici už jít nechtěl.

Amira nechce jen čekat až přijde změna, ale věří, že je potřeba vytvářet tlak, aby změny nastaly. Proto se rozhodla svoji situaci řešit u soudu, v současné době proces již několik měsíců běží u domácích soudů v Bosně a Hercegovině a Amira je připravena pokračovat u Evropského soudu pro lidská práva. Podpořit ji můžete zde. Nezbývá než doufat, že u soudu pro lidská práva dopadne lépe, než Češky, Litevky a Chorvatky, které si již právo na asistovaný domácí porod snažily u soudu pro lidská práva vydobýt v minulosti.

Letní celonárodní setkání ARM

12.6.2020 proběhlo (virtuálně) letní celonárodní setkání Association of Radical Midwives UK, jehož ústředním tématem byl návrh nových doporučení NICE pro vyvolávání porodu.

Na setkání promluvily:

Hannah Dahlen (porodní asistentka působící v Austrálii), která společně s týmem dalších výzkumníků nedávno publikovala výzkum zaměřený na následky indukce porodů u zdravých žen (shrnutí jejího příspěvku v češtině).

Florence Wilcock – lékařka s atestací gynekologie/porodnictví, působící v Kingston Hospital, UK. Její vstup si můžete poslechnout, je to 60 epizoda podcastu ObsPod – Overdue.

Margaret Jowitt, autorka knih Childbirth Unmasked a Dynamic Positions in Birth. Částečně navázala na příspěvěk Hanny Dahlen. Mluvila o statistikách mrtvorozenosti a jak jsou prezentovány a dávala je do souvislosti s indukcí porodu a poškozováním žen a dětí indukcemi. Upozornila na to, že přenášení sice má svá rizika, ale stejně tak má nemalá rizika i vyvolávání porodů. Mluvila o fyziologii začátku porodu a riziku ruptury dělohy, když je tělo ženy tlačeno do porodu, ačkoliv na porod ještě není připraveno.

Kirsty Mearns – vyprávěla o péči, kterou dostala během svého těhotenství, její syn se narodil 42+6 (dle ultrazvukového termínu, dle termínu podle Kirsty 42+1). Vypovídala o své zkušenosti, kdy byla podrobena zastrašování ze strany některých lékařů, ačkoliv byla o rizicích velmi dobře informována, často lépe, než samotní lékaři, se kterými přišla do kontaktu.

Všichni účastníci diskutovali, co je potřeba poslat ke konzultaci nově navržených NICE doporučení, účastnice daly dohromady seznam témat, která je nutné pro nové doporučení NICE lépe propracovat, padly návrhy na zařazení několika publikovaných výzkumů o vyvolávaných porodech, které zatím v návrhu NICE chybí a také se debatovalo o nutnosti zařazení a zhodnocení populačních dat, která jsou v rozporu s výsledky randomizovaných studií. Zejména to, že z některých randomizovaných studií vyplývá, že indukce neovlivňuje počty porodů císařským řezem, populační data ale jasně ukazují, že císařských řezů je u indukovaných porodů dvojnásobek, ve srovnání s porody začínajícími spontánně.

Účastnice se také shodly na tom, že je potřeba lépe zkoumat vliv indukovaných porodů na zdraví žen i dětí, krátkodobé i dlouhodobé a že je potřeba se ženami otevřeně mluvit o průběhu vyvolávaného porodu a jak se od spontánního porodu liší. Je také potřeba se více věnovat tomu, jak ženy vyvolání porodu prožívají a zpětně hodnotí. Několik účastnic potvrdilo, že se ženami často řesí traumatické zážitky z indukce.

Diskutovalo se také o nepřesnosti ultrazvukových termínů. O tom, že je prvotrimestrálním ultrazvukem stanovený termín považován v současné době za zcela dogmatický a to i v případech, kdy žena ví, kdy k početí došlo a s UZ termínem se toto datum neshoduje. Zkušenosti mnoha porodních asistentek jsou takové, že ultrazvuk termín porodu často odhaduje dříve, než jaký je termín skutečný a ženy jsou tak tlačené do vyvolání porodu kvůli přenášení, ačkoliv ještě fakticky nepřenáší.

Jedna z účastnic mluvila také o speciální Poradně pro ženy po termínu porodu, se kterou mají v jejich nemocnici velké úspěchy – nabízejí například aromaterapii nebo akupresuru a díky této speciální poradně se podařilo snížit počet porodů vyvolávaných kvůli přenášení.

Návrh zákona o komoře pro porodní asistentky

EDIT: Tento článek byl poprvé publikován v únoru 2020, v době projednávání návrhu zákona o komoře pro porodní asistentky. Návrh byl předložen v lednu 2020 senátorem Lumírem Kantorem, v červnu téhož roku byl navrhovatelem pozměněn a později téhož roku byl navrhovatelem stažen. V současné době není jasné, jak se bude situace kolem návrhu vyvíjet nadále.

Milé porodní asistentky

víte, že v Senátu je nyní návrh zákona o komoře pro porodní asistentky? Víte, co je jeho obsahem?

S jeho celým zněním se můžete seznámit na tomto odkaze. Předkladatelem je senátor Lumír Kantor (kantorl@senat.cz)

https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/original/93872/78732/85312?fbclid=IwAR2RlhS5_YsmnyY1S8e-047be37X9rSJLX7plRjbEqBVpMUXqK-ZkhB3tPg

Níže si můžete přečíst, co například tento zákon přinese a co naopak nepřinese. Seznamte se ale prosím s jeho plným zněním. Pokud se zákonem v této podobě nejste spokojené, napište své názory a připomínky předkladateli zákona. Můžete se se svými připomínkami také obracet na své profesní organizace. Oslovit můžete také své senátory a poslace.

Zákon bude poprvé projednáván 18. března 2020.

Rozšiřte prosím tyto informace mezi své kolegyně a také studentky porodní asistence – těch se nová pravidla dotknou nejvíce (viz níže).

  • Tímto zákonem má být zřízena komora porodních asistentek, profesní organizace, která bude mít jednak funkci obhájce a vyjednavače za profesi, zejména v otázkách tvorby zákonů týkajících se profese a smluv s pojišťovnami. A zároveň bude mít i funkci regulační a kárnou.
  • Komora bude složena z různých orgánů, jedním z nich je devítičlenné představenstvo, které bude činit nejdůležitější rozhodnutí komory – bude příjmat závazná pravidla pro výkon povolání, závazné standardy a metodiky pro poskytování péče.
  • Zákon stanovuje povinnost všem porodním asistentkám zaregistrovat se do seznamu komory, aby mohly vykonávat své povolání. Zápis bude zpoplatněn částkou až 2000Kč a dále bude povinné každoročně platit poplatek ve výši až 2000Kč. 
  • Registrace ale nedá porodní asistentce členství v komoře. Pouze registrovaná porodní asistenka nebude moci chod komory nijak ovlivňovat. Nebude mít právo volit členy orgánů, ani hlasovat o pro profesi závazných pravidlech, které komora bude činit. Pro získání členství v komoře bude nutné zaplatit další poplatek až 5000Kč ročně.
  • Tento zákon neukládá komoře povinnost tvorbu závazných dokumentů ohledně péče v porodní asistenci s nikým konzultovat. Ani s ostatními porodními asistenkami – nečlenkami komory, ani vzdělavateli v porodní asistenci, studentkami, ani příjemkyněmi péče. Ačkoliv se všech těchto skupin budou všechny případné změny přímo týkat.
  • Nově nařizuje absolvetkám oboru porodní asistence povinnou tříletou praxi na plný úvazek pod odborným dohledem a dále složení kvalifikační zkoušky, pořádané komorou. Bez splnění těchto pomínek nebude porodní asistentka oprávněna k samostatnému výkonu povolání.
  • Zákon neupravuje předepisování léků porodní asistentkou, nadále tedy porodní asistentky nebudou moci předepisovat ani ty léky, které každá porodní asistenka musí umět bezpečně používat (zejména uterotonika pro zástavu poporodního krvácení nebo nitrožilní tekutiny pro resuscitaci).
  • Zákon neupravuje možnost otevírání porodních domů – tedy samostatných pracovišť porodních asistentek, kde by mohly probíhat fyziologické porody, jako je tomu v Rakousku, Německu ale i dalších vyspělých zemích.
  • Zákon zmiňuje umožnění přítomnosti porodních asistentek u domácích porodů, ale zároveň se prezentuje jako nástroj k minimalizaci výskytu porodů doma.

Návrh zatím není schválen a ještě je možné jej měnit, teď je tedy čas vyjádřit své připomínky. Nepromeškejte tuto příležitost.

Napište vzkaz svým kolegyním porodním asistentkám, o tom, co byste jim i sobě přála. Nejen s ohledem na tento návrh zákona, ale také s ohledem na dlouhodobou situaci naší profese v České republice. Můžete napsat také, co byste přála českým ženám.

Komentáře porodních asistentek a profesních organizací, vzkazy podpory

VYJÁDŘENÍ UNIE PORODNÍCH ASISTENTEK K NÁVRHU ZÁKONA O KOMOŘE PORODNÍCH ASISTENTEK

23. července 2020, Praha

Dne 23. července 2020 prošel senátním hlasováním v prvním čtení Návrh zákona o komoře porodních asistentek, který Senátu ČR předložil senátor Lumír Kantor.

Unie porodních asistentek (UNIPA) jako největší profesní organizace sdružující porodní asistentky v České republice vítá snahu o zkvalitnění právních předpisů vztahujících se k oboru porodní asistence. Má ale pochybnosti o  kvalitě legislativně-technické stránky předkládaného návrhu zákona. To potvrzuje také právní analýza, kterou si nechala Unie porodních asistentek vypracovat a která upozorňuje na rozpory nejen s evropskou legislativou, ale také s ústavními zákony České republiky. 

Nástrojů a metod jak transformovat zdravotní systém v oblasti péče o ženu a dítě existuje v zahraničí celá řada. Velmi podrobně zpracované podklady nabízí například Mezinárodní konfederace porodních asistentek (ICM), se kterou UNIPA jako její členská organizace velmi úzce spolupracuje. V posledních letech se navíc systém oborových komor ukázal jako nedostačující, a proto se mnoho evropských zemí ubírá směrem k podpoře tvorby standardů a doporučených postupů oboru, přičemž zákony o porodní asistenci zakládají na široké odborné diskuzi, která odráží koncepci jednotlivých států v oblasti porodnictví a porodní asistence.

UNIPA vnímá v Návrhu zákona tyto kritické body

  • Protiústavnost dvojkolejnosti členství v profesní komoře

Návrh zákona vytváří institut nepovinného členství ve zřizované profesní komoře, zároveň však zakotvuje pravomoc komory (stavovské předpisy, kárná odpovědnost atd.) nad všemi porodními asistentkami bez rozdílu. Takový návrh je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

  • Diskriminace komunitních porodních asistentek

Návrh zákona zakotvuje rozdílný přístup k povolání porodní asistentky pouze na základě formy výkonu tohoto povolání. Zatímco porodní asistentka v pracovním poměru je oprávněna k výkonu porodní asistence v plném rozsahu včetně vedení fyziologického porodu automaticky po nabytí odborné způsobilosti (dokončení studia), samostatná porodní asistentka jako OSVČ není oprávněna ani k dílčímu výkonu porodní asistence (např. poskytování informací o životosprávě v těhotenství) před tím, než absolvuje 3 roky praxe a složí profesní zkoušku.

  • Omezení dostupnosti péče porodní asistentky

Počet porodních asistentek dlouhodobě klesá, od roku 2002 do 2017 o cca 20 %, v současnosti je vzhledem k potřebám silně podhodnocený. Zavedení dodatečných podmínek pro výkon samostatné porodní asistence má podstatný potenciál snížit atraktivitu tohoto povolání a zároveň způsobit tříletý personální výpadek, a tím uvedený negativní trend dále prohloubit. To ještě více omezí dostupnost péče porodních asistentek pro ženy v raném mateřství i svobodu jejich rozhodování, což je v rozporu s mezinárodními závazky, na které opakovaně upozorňuje OSN (CEDAW).

  • Absence obsahu porodní asistence, rozhodovací mechanismy komory

Návrh zákona se zabývá výlučně vznikem profesní komory s velmi širokou pravomocí samosprávy bez souběžné úpravy vlastního obsahu porodní asistence. Neexistuje odborná shoda v otázkách porodní asistence, jako např. standardech péče, které jsou odlišné dle způsobu a místa výkonu. Zároveň je zjevná výrazná disproporce v počtech samostatných a nemocničních porodních asistentek, cítíme proto riziko možného zneužití většiny k prosazení opatření zamezujících či ztěžujících výkon porodní asistence mimo porodnice. Oproti Původnímu návrhu zákona stávající návrh zákona postrádá jakékoliv ochranné mechanismy k ochraně menšinových práv a oprávněných zájmů samostatných porodních asistentek.

  • Institut školitelky

Návrh zákona zakotvuje institut školitelky (mentorky) porodní asistentky. V jiných právních předpisech upravujících svobodná povolání se školitelem stává bez dalšího zaměstnavatel či jím pověřená osoba. Dle Návrhu zákona ale školitelku příslušné porodní asistentce určuje, mění ji a její určení ruší předsedkyně zkušební komise, a to i bez návrhu. Proti takovému rozhodnutí navíc není přípustné žádné odvolání či řádný opravný prostředek. Taková právní úprava zakládá výrazný prostor pro svévoli a má značný korupční potenciál.

Jako pozitivní naopak vnímáme, že Návrh zákona ruší požadavek na předchozí indikaci lékaře pro úhradu péče porodní asistentky z prostředků veřejného zdravotního pojištění, čímž se otevírá prostor k větší dostupnosti péče porodní asistentky pro ženy v raném mateřství. Nyní půjde Návrh zákona do příslušných výborů a poté do druhého čtení. 

Děkujeme za Vaši podporu a pozitivní ohlasy na naši práci. Pro více informací kontaktujte prosím koordinátorku odborné sekce UNIPA: Magdaléna Ezrová (ezrova@unipa.cz)

Vyjádření schválila rada Unie porodních asistentek ve složení: 

Ivana Königsmarková, prezidentka

Andrea Bučková, viceprezidentka

Magdaléna Ezrová, viceprezidentka

Jana Riedlová, viceprezidentka

Marie Vnoučková, viceprezidentka

Dopis senátora Lumíra Kantora porodním asistentkám ohledně návrhu zákona https://www.ckpa.cz/files/PDF/Dopis_pro_porodn%C3%AD_asistentky_30.6.2020.pdf

,,Zástupkyně ČKPA, UNIPA a ČSPA nadále spolupracují se senátorem Lumírem Kantorem na přípravě zákona o České komoře porodních asistentek. Senátor Kantor a další senátoři předložili návrh zákona v Senátu ČR dne 30.1.2020 (více ZDE). K návrhu zákona však měly profesní organizace i další zúčastněné strany řadu připomínek. Proto senátor Kantor stáhnul návrh zákona  z projednávání v Senátu a v tuto chvíli se na základě připomínek upravuje. ČKPA i nadále pracuje na těchto změnách a podílí se na dotvoření stavovských předpisů. ČKPA podporuje vytvoření zákona, který pomůže regulovat profesi porodní asistentky a přispěje ke zkvalitnění poskytované péče ženám.

Pokud by některá z členek ČKPA chtěla spolupracovat na úpravách návrhu zákona nebo na přípravě stavovských předpisů komory, dejte nám prosím vědět.

Výkonný výbor ČKPA

21.3.2020″

https://www.ckpa.cz/ckpa/cinnost-ckpa/315-priprava-zakona-o-komore-porodnich-asistentek.html

https://platform.twitter.com/widgets.js

Překlad Twitter vlákna:

L.P.: Autoři návrhu zákona, který říká, že domácí porod je nebezpečný a jeho výskyt je potřeba minimalizovat, tvrdí, že návrh podpořila Evropská Asociace Porodních asistentek [anglicky European Midwives Association, EMA]. Můžeš se k tomu vyjádřit Mervi Jokinen [Mervi je současnou prezidentkou EMA]. [přiložené fotky zmíněných pasáží zákona, přeloženého do angličtiny]

Odpověď Mervi Jokinen: Nejsem si jistá, kde se toto tvrzení vzalo. Nikdy jsme nebyli požádáni o vyslovení podpory pro dokument. Právě jsem dočetla přeložené obavy Unie a odpověděla jsem ohledně věcí v rozporu s direktivou EU a nezaložených na důkazech. Nedorozumění.

To, že EMA podpořila návrh zákona, se píše v důvodové zprávě na straně 20. Dočíst se to můžete také v oficiální tiskové zprávě k předložení návrhu zákona.

___________________

Přijde mi to jako uměle vytvořený orgán, který bude tahat peníze z porodních asistentek, protože každá tam musí být zapsaná a platit příspěvek. Žádná z mých kolegyň o tom nic neví a ani moc nechápou a nemají zájem si o tom přečíst-myslím, že to vůbec nebylo medializováno nebo jakkoli šířeno prostorem, aby obyčejné PA mohly postřehnout, co se chystá. 

Nevím, jestli vznikem placené komory se zvýší prestiž profese PA a půjde jich studovat víc, když už to bude mít srovnatelné podmínky se studiem medicíny. Myslím, že z méně kvalitních VŠ v ČR (a že jich není málo), nebudou mít PA šanci získat tu zkoušku, která jim umožní pracovat samostatně.

Sice tento zákon vymezuje nějaké povinné vybavení PA, ale zároveň stigmatizuje zcela domácí porod.

Asi jako jediné pozitivní vnímám, že by se mohlo PA proplácet přes pojišťovnu péče v těho, šestinedělí a tak.

Přijde mi zvláštní, že kdo si zaplatí víc, stane se členem s hlasovacím právem a pouze VIP špička bude o všem rozhodovat (bez jakékoli konzultace s vnějším světem), přijde mi to trochu politický orgán.

Myslím si, že to odradí velkou část studentek, aby vůbec dokončily studium, možná dokonce to povede k uzavření tohoto oboru na některých VŠ.Celé mi to přijde nesmyslné z toho hlediska, že by mohl vzniknout zákon zcela jiný, který by PA postavil do světla plnohodnotných profesionálů, kteří by tedy  mohli absolvovat nějaké další „povinné“ vzdělávání či odbornou zkoušku, která by je podporovala v jejich samostatnosti a nezávislosti.

V podstatě ten zákon pro mě zjednodušeně říká, že tady bude nějaký byrokratický útvar nade mnou jako fízl, který mi kdykoli může stopnout mou způsobilost, budu mu platit nějaký desátek a pokud budu o tom chtít aspoň trošku přirozhodovat, bude to už větší desátek. Nedává mi žádné kompetence, jen říká, že fyziologické porody by teda jako už vážně mohly mít ve svých rukou PA (na to ale nepotřebujeme komoru), jiné než nemocniční porody nevidí jako správné a možnost vzniku něčeho jiného, kde by PA pracovaly autonomně vůbec nezmiňuje, snad jen, že by komora dala základ pro lepší vyjednávání o např. porodních domech. 

Marie, porodní asistentka

Stay strong and keep fighting for women, for choice and for midwifery.

Zůstávejte silné a nepřestávejte bojovat za ženy, možnost volby a za porodní asistenci.

Becky Millar, midwife

Please look to Canada, the UK, New Zealand and other health systems that regulate midwifery while allowing for maternal choice in place of birth. Home birth is safe for low risk women in a well integrated health system. There is plenty of research, see Hutton et al and Janssen et al from Canada. So many others from UK & NZ. Do the right thing and protect midwives, their clients and their access to safe home birth.

Prosím podívejte se na Kanadu, Spojené Království, Nový Zéland a další systémy zdravotnictví, které regulují porodní asistenci a zároveň umožňují ženám volbu místa porodu. Porod doma je bezpečný pro nízkorizikové ženy v dobře integrovaném zdravotnickém systému. Existuje spousta výzkumů, podívejte se na Hutton et al a Janssen et al z Kanady. Je i tolik dalších ze Spojeného Království a Nového Zélandu. Udělejte správou věc, ochraňujte porodní asistentky, jejich klientky a přístup k bezpečnému porodu doma.

Heather Martin, midwife

Every birthing woman needs a midwife. I just had a home birth few months ago. I birthed children in hospitals and at home. I think home birth is a much better and safer choice for healthy women and babies! Every state should actively support midwives and home birth! A normal pregnancy and birth does not need a hospital! To limit midwives and birthing women is about power and control! #stopobstetricviolence #midwifedledcare

Každá rodící žena potřebuje porodní asistentku. Já jsem před několika měsíci porodila doma. Porodila jsem děti v nemocnicích i doma. Myslím, že porod doma je mnohem lepší a bezpečnější možnost pro zdravé ženy a děti! Každý stát by měl aktivně podporovat porodní asistentky a porody doma! Normální těhotenství a porod nepotřebují nemocnici. Omezování porodních asistentek a rodiček je otázka moci a kontroly! #konecporodnickéhonásilí #péčevedenáporodníasistentkou

Christine

Porodní asistentky tak, projde-li zákon o komoře, budou moci pracovat jen tak, jak píská lékař nebo tak, jak píská komora. Nikoli tak, jak si přeje rodící žena. A zde je dobré položit si zásadní otázku, je toto opravdu změna, která může přinést něco dobrého rodícím ženám a jejich dětem?

Komora totiž může zcela svévolně stanovovat, které postupy budou brány, že jsou v souladu s vědou a které ne. Takže ty, které se vedení komory nelíbí, ty prostě porodní asistentky nebudou moci ženám poskytnout.

Může z toho být něco dobrého, když se špatně fungující zdravotní systém ještě více centralizuje a moc bude ještě více v rukou úzké skupiny lidí, kteří si jdou vzájemně na ruku? A to vše aniž by před tím proběhla kvalitní diskuse? A aniž by se někdo zajímal o to, co potřebují příjemci péče – tedy ženy a jejich děti?!

Trend ve vzdělávání porodních asistentek ve vyspělých zemích v zahraničí je jednoznačný. Nastavit vysokoškolské studium tak, aby rovnou vychovávalo a trénovalo kompetentní a samostatné porodní asistentky. Nikoli závislé nesamostatné pracovnice, protože závislostí se člověk samostatnosti nenaučí.

Kristýna Neuberová Zemánková, komunitní porodní asistentka
celý názor si přečtěte zde: http://www.strom-zivota.net/proc-je-vznik-komory-porodnich-asistentek-v-teto-podobe-tak-obrovsky-prusvih-pro-zeny-ktere-chteji-rodit-v-porodnici/

Část oficiálního stanoviska Unie porodních asistentek

celé znění zde: https://www.unipa.cz/vyjadreni-unie-porodnich-asistentek-unipa-k-predlozeni-navrhu-zakona-o-komore-porodnich-asistentek-senatu-pcr/

,,Senátor Lumír Kantor z KDU-ČSL předložil 30. ledna 2020  návrh zákona o České komoře porodních asistentek Senátu PČR a to bez řádné a pravidelné konzultace jeho znění s profesními organizacemi porodních asistentek.

Rada Unie porodních asistentek (UNIPA) byla překvapena rychlostí, s jakou došlo k předložení rozpracovaného návrhu zákona bez diskuze nad připomínkami ze strany UNIPA a přesto, že byl senátor Lumír Kantor na setkání přizván, žádného se nezúčastnil. Toto jednání ze strany pana senátora UNIPA považuje za nekorektní.

“Souhlasíme s tím, že je nutná regulace profese, ale v tom smyslu, aby byla porodní asistentka plně uznána jako kompetentní zdravotník k péči o zdravou těhotnou a rodící ženu a ženu a dítě po porodu.” uvádí Ivana Königsmarková, prezidentka Unie porodních asistentek.“

Má-li zákon posílit a zvýšit bezpečnost péče poskytované porodními asistentkami a posílit odbornost v porodní asistenci, musí vzít v úvahu všechna prostředí, ve kterých porodní asistentky pracují, a ve všech těchto prostředích poskytnout porodním asistentkám oporu a podporu.

Je třeba, aby se stavovské předpisy a standardy péče v porodní asistenci týkaly skutečně pouze oblasti péče poskytované porodními asistentkami, byly založené na důkazech (v porodní asistenci), a opíraly se o mezinárodně platné předpisy regulující práci porodních asistentek.

Je třeba brát v úvahu, že prestiž a přitažlivost profese porodní asistentka nebudou zvýšeny ustavením Komory, ale poctivou a profesionální prací a vystupováním jednotlivých porodních asistentek.

Současný návrh zákona si v mnohých svých bodech a paragrafech sám odporuje, a v důvodové zprávě se věnuje, mimo jiné, tzv. „fenoménu domácích porodů“. Z důvodové zprávy vyplývá, že cílem zákona je spíše činnost porodních asistentek omezovat než posílit.

Zájmy, a především bezpečnost žen, které z jakýchkoli důvodů volí péči porodní asistentky mimo porodnici, tvůrce zákona vůbec nezajímají.

Zuzana Štromerová, Milena Dvořáková, porodní asistentky
celý názor zde: https://www.pdcap.cz/Texty/Komentar.html

Na twitteru píše Molly O’Brien, lektorka kurzů Biomechanics for Birth a zakladatelka Optimalbirth.co.uk: ,,Mrzí mě, že se dozvídám o této hrozbě pro profesi a následném dopadu na služby pro ženy. Přeji vám hodně štěstí v boji s tímto archaickým a poškozujícím návrhem.“

Také já vás srdečně zdravím jako porodní asistentka Radmila Dorazilová, ne jako představitelka profesní organizace, i když jsem byla 19 let ve vedení ČAPA-ČKPA.

Rozlišujme prosím od počátku 2 věci. Přijetí zákona a vznik komory je velice žádoucí. Může přispět nejen ke zkvalitnění české porodní asistence, ale také ke sjednocení českých porodních asistentek – o to jsem se (nejen já) dlouhodobě ale bohužel neúspěšně snažila.

Nyní před námi stojí velice důležitý krok. Vytvořit platformu, která se : Zaprvé pokusí shodnout na předložení a prosazení několika (ne mnoho) zásadních připomínek k návrhu zákona. A zadruhé se bude snažit aby komora (pokud vznikne) byla maximálně demokratickou a representativní organizací. Proto děkuji kolegyni Lence za její iniciativu.

Osobně souhlasím se zpřísněním požadavků na výkon povolání. Jsem například pro 1 rok práce v zaměstnaneckém poměru pod odborným dohledem, ale velmi problematická se mě zdá další zkouška po ukončení tříleté praxe – jak by se lišila od státní zkoušky po ukončení studia ? Naopak souhlasím s tím, že získání oprávnění ke zřízení soukromé praxe by mělo být podmíněno praxí v délce minimálně 3 roky (tento postoj jsem zastávala vždy).

Za nejdůležitější v této fázi však pokládám stanovení jasných demokratických pravidel pro vznik a fungování komory. Za zcela nepřijatelné pokládám ustanovení o tom, že kongres-sněm je usnášeníschopný bez ohledu na počet přítomných a dále absenci nižších organizačních článků. Nemusíme mít okresní shromáždění jako lékaři, stačí nám krajská úroveň. Ale bez tohoto uspořádání je fungování komory nemyslitelné. Jen si představte, jak by 9 „vyvolených“ v představenstvu řídilo komoru o 3-4-5-6 tisících členkách. Tyto připomínky jsem kolegyním, které se na přípravě komory podílely, předala. Nedovedly mě odpovědět, naopak jsem byla označena za nežádoucí element a veškerá další komunikace ustala. To svádí k velmi vážným pochybnostem o jejich motivaci a představách. A vím, že takové chápání organizace je dlouhodobě hlavně „pražský“ neduh.

Další věci, jako je například zmíněná výše jednotlivých poplatků, jsou druhořadé. Bude je schvalovat až vzniklá komora. Podle návrhu zákona se členkou komory může stát každá porodní asistentka, která prokáže svou odbornou způsobilost, podepíše přihlášku a zaplatí první členský příspěvek 1000 Kč. Již nyní však záleží na nás všech Proto buďme aktivní, diskutujme o připomínkách k návrhu zákona a připravme se stát členkami budoucí komory !!!

Mgr. Bc. Radmila Dorazilová
Soukromá porodní asistentka Zlín
Odborná asistentka ÚPA FZV
Univerzity Palackého v Olomouci

Midwifery in the Czech Republic

(originally published in March 2020)

After the Second World War and during the communist era (1948-1989), all births were gradually moved to hospitals, midwifery was renamed and treated as “female nursing” (1965-1993) and health care started to be provided universally and paid for by public funds. Midwifery community care was suppressed until it almost disappeared and started re-appearing again after the Velvet Revolution (end of the communist era in 1989).(1)

Currently midwifery education in the Czech Republic is in line with the EU directive 2005/36/EC which defines midwifery as an autonomous profession. After three years of university education, a midwife can start practising. There used to be a register of non-medical health care practitioners that all midwives had to join. A fee had to be paid to join the register and the registration needed to be renewed every few years after fulfilling certain criteria. This register is no longer in place.(2)

The majority of midwives work in hospital settings, either on maternity wards, gynaecology wards or neonatal units. Some midwives work in private IVF centres or private gynaecology surgeries in a nursing capacity. All maternity care is doctor-led and the insurance and hospital management systems prevent midwives from exercising their autonomy. In the hospital hierarchy, midwife is always below all doctors. Midwifery care is covered by insurance only when previously indicated by a doctor. Very few midwives work in community and their care is not covered by public insurance. All community midwives are practising independently. A few independent midwives have a contract with a particular hospital where they can look after their clients during labour.

A pregnant woman (whether healthy or high risk) will typically have all her antenatal care with her private gynaecologist (this is covered by insurance) and around 36 weeks her care is taken over by the local hospital or the hospital where she wishes to give birth. If the woman wishes to be looked after by a midwife during her pregnancy, she has to pay for the care directly. Postnatal care is virtually non-existent in public sphere, women spend a few days in hospital and when discharged, care of the baby is taken over by a private paediatrician and the woman has no care until her six weeks postpartum check up with her private gynaecologist. Postnatal community care is provided only by independent community midwives if the woman pays for it directly.

There are no freestanding birth centres and homebirth, while in theory being legal for women, is discouraged by all available legal and practical means. Midwives in the Czech Republic are not allowed to attend homebirths and when they do, they face penalisation. The regional authorities which are responsible for licensing independent midwives restrict their autonomy by excluding provision of care during labour from their licence.(3) There are two recent cases when homebirth attending midwives were fined for doing so. The fine was 100 000CZK and 120 000CZK which equals £3400/£4000.(4) To frame this – an independent community midwife will usually ask for a payment of around 10 000CZK ~ £340 for attending birth and being on call, this fee can sometimes also include some antenatal and postnatal appointments.

There were also two court cases in recent history during which midwives were judged for attending homebirths. They faced charges for causing serious harm/being negligent by providing care in homebirth. However, the charges were not proved and they were both acquitted after many years and numerous appeals. It became obvious during these processes that the main problem was the mere fact that these midwives attend homebirths. This is because the Czech medical societies view assisting homebirths as inappropriate practice.(5)

Freestanding birth centres are practically impossible to open and manage due to a regulation which orders that planned birth in a health care institution is only allowed if there is a doctor available within five minutes and urgent caesarean section can be performed within fifteen minutes.(6) 

In 2019 a trial alongside midwife-led unit was opened in one hospital in Prague.(7) In the same hospital where a midwife-led unit was opened twenty years ago but its functioning was made impossible by the hospital management after a few years of its existence.(8) Opening of a midwife-led unit is a very welcomed step towards providing more choice to women. But because there is only this one midwife-led unit in the whole country, it is only available to a small number of women. Furthermore at this point, the women have to be seen and deemed low-risk by a doctor on admission in order to be allowed to give birth in the midwife-led unit. There are some hospitals in the Czech Republic in which midwives are allowed to look after low risk women more or less autonomously, but this is subject to local agreements and the will of the leading doctors, due to the hierarchy system.

See the attached picture of the midwifery-led unit ceremony opening, where the prime minister and health secretary were present. This picture was chosen for official presentation of the topic on the health secretary’s social media page.(9) It was widely criticised in Czech midwifery community as there are no midwives nor any women in the picture and also the language used in the description is not appropriate – the health secretary using expressions such as “mummies and their wishes” as if they are not equal partners in the debate about the care available to them. I think that the picture describes the current situation of Czech women and midwives very accurately.

Translation of the health secretary’s message:

HEALTH and SAFETY of mother and baby during childbirth is our priority. These principles are non-negotiable. Nevertheless we accept at the same time that MAXIMAL COMFORT and being responsive towards the birthing woman are important. That is particularly key in such a private and intimate event as childbirth is. That is why we are taking the path of improving the quality of the services in maternity hospitals and opening midwifery centres. We want that the WISHES of mummies are responded to. In midwifery centres that means that the birth will be managed by a midwife but a doctor will always be ready to step in if needed. And that is key for us.

(1) https://is.muni.cz/auth/th/a84lc/bakalarska_prace_2012_k_tisku.pdf

(2) https://www.mzcr.cz/Odbornik/obsah/registrace-vykon-povolani-bez-odborneho-dohledu_929_3.html

(3) https://llp.cz/pripady/porodni-asistentce-stat-odmita-udelit-povoleni-vest-domaci-porody/

https://www.msk.cz/cz/verejna_sprava/seznam-porodnich-asistentek-vcetne-informace-o-dodatcich-ci-omezenich-uvedenych-v-rozhodnutich-o-vydani-opravneni-k-poskytovani-zdravotnich-sluzeb-94240/

Manuál: Jak se stát komunitní porodní asistentkou

(4) http://podporajohance.cz/podklady-k-pripadu/

https://denikn.cz/272941/o-legalizaci-neuvazujeme-porodni-asistentka-dostala-kvuli-vedeni-domacich-porodu-pokutu-sto-tisic/

https://www.centrum-robatko.cz/sysevent/40/6/126/sto-tisic-za-domaci-porody/?fbclid=IwAR2kvQyBvea4HgJXCdfwYX8_8OR1SqG-ODutkzQqb3mPzKtSDqParXSz0N4

(5) http://www.pribehyproivanu.eu/o-ivane/

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-definitivne-osvobodil-sefku-unie-porodnich-asistentek/r~c3f688b8cfa411e3a09e0025900fea04/

http://denikreferendum.cz/clanek/16284-soudci-ustavni-soudu-odmitli-kriminalizaci-porodnich-asistentek

https://www.novinky.cz/krimi/clanek/kvuli-porodni-asistentce-mel-porod-skoncit-tragicky-nejvyssi-soud-se-ji-zastal-233971

(6) zakonyprolidi.cz/cs/2012-99

(7) http://bulovka.cz/kliniky-a-oddeleni/centrum-porodni-asistence/

(8) https://www.pdcap.cz/Texty/Historie/CAP/CAPnaBulovce.html

https://www.pdcap.cz/Texty/Historie/CAP/ZanikCAP.html

(9) https://www.facebook.com/adamvojtech2017/posts/289405691749812?hc_location=ufi

Czech Midwifery Chamber Bill

(originally published in March 2020)

EDIT: The bill proposal was withdrawn later in 2020 by the proponent and it is unclear what are the plans going forward, whether it will be re-submitted at some point in near future.

The bill has five parts. First part is the bill itself, comprising of 25 sections. The other four parts list the changes of other current legislation that this proposal brings.

The five parts of the bill are followed by the explanatory memorandum which itself has two parts. General part A serves as an explanation as to why this new law needs to be introduced, outlines the bill in relation to other effective legislation and provides an assessment of different aspects of the bill. And special part B further explains each of the 25 sections of part one of the bill.

Wording of the explanatory memorandum is crucial because it tells us about the motives for introducing the bill and suggests what to expect if the law becomes effective.

I would like to list some of the worrying features of the bill. Further below you can read informative translation of the explanatory memorandum. I have highlighted those parts which deserve special attention. 

  • Being registered vs being a member of the Chamber

The Chamber membership is two-track. A midwife has to be on the Chamber’s register to be allowed to practice, but being on the register does not mean she is a member of the Chamber. To become a member, a higher fee has to be paid yearly. 

Being on the register is mandatory so why doesn’t membership come with it? Without membership the midwife has no right to influence any decisions made about the whole profession. The higher fee will no doubt discourage a lot of midwives to become members and some will not be able to afford it at all because a fee also has to be paid yearly to just stay on the register.

  • Requirement for a three years long supervised practice and an exam with the Chamber in order to become autonomous

A registration with the Chamber allows a midwife only to practice under direct supervision. To become autonomous, a midwife has to sit a qualifying exam with the Chamber after having worked full-time under supervision for three years. 

Why is current university education insufficient? And if it is, shouldn’t it be looked at first to identify where it is lacking and be improved? 

And what about those midwives who cannot work full time due to their health, family situation or any other reason? Should they never be allowed to become autonomous practitioners? 

The explanatory memorandum does not touch on this at all but at the same time it claims that possible discriminatory effects of the law have been considered and none were found. Then I suggest that the authors did not really look properly or do not know what discrimination is.

It is said in the same section of the bill that the required supervised practice period can be reduced to one year by the Examination Committee Chairwoman’ s decision under conditions which will be later specified by the Chamber. 

Why is the supervised practice period not set as one-year straight away then? The explanatory memorandum gives us an answer, if we read carefully. The three year long full time supervised practice is being introduced in relation to the “homebirth phenomenon.” In other words, it is actually aimed at the midwives who want to work in community. The one year period of supervised practice will be for midwives who wish to work in hospital settings.

  • Restricting homebirth care to a yet unknown set of rules

Special attention needs to be paid to the fact that the authors of the bill explain that the “phenomenon of homebirth” as they call it, needs to be dealt with and this law will serve as a tool for it. In the text they describe midwives as illegal practitioners who disguise intrapartum care as emergency care so that they can look after women birthing at home. 

The state doesn’t allow provision of midwifery care in homebirth, but that does not stop women wanting to give birth at home, of course. And for women, it is fully legal. Midwives naturally feel that they have to uphold their professional ethical duties and some therefore provide care during homebirths despite the risk of penalisation and prosecution as otherwise these women are left to birth on their own. 

Looking further into part B of the explanatory memorandum, we can read that the purpose of this law is to make hospital midwifery stronger so that parents do not chose homebirth and if they still do, midwives can provide intrapartum care at home but only according to a standard of care (which shall be later created by nine members of the Chamber Board) and if according to the standard the woman falls in the “high risk” category, care provision at home by a midwife is forbidden.

  • No requirement for consultation while creating regulations 

Here I would like to tell you that there is no requirement in the bill for the Chamber Board to consult anybody while creating professional regulations and standards of care. Not midwives, not service users, nobody. 

Czech Midwifery Chamber Bill

Explanatory memorandum

Unofficial translation for informative purposes (pages19-29 of the original document)

Original document: https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/original/93872/78732/85312?fbclid=IwAR2RlhS5_YsmnyY1S8e-047be37X9rSJLX7plRjbEqBVpMUXqK-ZkhB3tPg

A. General part

1. Assessment of current legislation, reasons for proposing legislation changes and overall explanation of the necessity of the newly proposed law.

The proposed law establishes Czech Midwifery Chamber, a self-governing professional organisation.

The purpose of establishing the Chamber is above all: 

  • strengthening midwifery as a profession and making it more prestigious
  • increasing interest in the profession as currently it faces decreased interest
  • emphasising specific autonomous role of the midwife in the healthcare provision system
  • improving the quality of midwifery care through unifying care guidelines and recommendations and rules for care provision
  • protecting patients through unified supervisory regulation over the quality of midwifery care and consultation provision
  • improving pregradual education and continuous practice development in midwifery through a professional organisation

The foundation of the provision is derived from other chambers established in line with the Czech Medical Chamber, Czech Dental Chamber and Czech pharmacology Chamber Act, no. 220/1991, while considering longstanding practical experience with functioning of the chambers established by this act. The wording of a more recent legislation no. 85/1996 establishing another important professional organisation – the Czech Advocacy Chamber was also taken into consideration. Foreign legislation, mainly Austrian, served as an inspiration, moreover experience with Slovakian legislation was also taken into consideration.

The important difference between current medical (or pharmacology and dental) chamber and this new chamber is a two-track membership. Joining the Chamber’s register is a condition for practising as a midwife. But registration itself does not give the midwife a right to vote or to be elected into the Chamber’s bodies. But the registering midwife does not have to pay the membership fee (only a regular lower fee to support functioning of the Chamber).

The right to vote and to be elected is gained by becoming a member of the Chamber. The membership is voluntary and there are no special requirements in order to gain it other than being on the Chamber’s register.

Registering as a midwife only allows practising under direct supervision. In order to work without supervision, the midwife has to pass a qualifying exam. She can sit this exam after having practised for three years.

The Chamber has similar rights as the Medical Chambers. Mainly the right to participate in the preparation of laws concerning midwifery care provision,  a right to issue professional regulations within the boundaries of the powers conferred and within its set objectives, and disciplinary power over all registered midwives. 

Unlike the Medical Chamber, regional organisations of the Chamber are not being established. This is due to a lower number of midwives and in order not to burden the Chamber’s budget.

One of the secondary objectives of the proposed law is reacting to the phenomenon of the so called homebirths. Despite all efforts of obstetricians and other doctors to warn about the associated dangers, a low but non-negligible number of these births is constantly observed. Based on the basic human right of privacy, the judicature of European constitutional courts and courts of Human Rights deduce mother’s right to choose such birth also when weighing the potential limitation of the child’s right to health. Existing Czech law allows homebirth in keeping with this generally accepted legal opinion. Nevertheless provision of health care by midwives in these situation is prohibited, except giving first aid. But it is difficult to distinguish and to prove the difference between giving first aid and providing labour care during offence proceedings. Midwives started to take advantage of this in order to legalise health care provision in homebirth. Therefore there is currently no available tool to effectively regulate them. 

The law proposal reacts to this situation by providing a base and support of a professional organisation to hospital midwives for further improvements of their care so that less parents incline to birthing in home environment and choose hospital birth. The proposal also wants to strengthen accountability of independent midwives for the same purpose, so that hospitals are not worried to sign contracts with them. The Chamber will also give a better negotiating power to midwives in promoting other types of birthing facilities, in which they would have more independence, which however comes with more accountability, mainly centres of midwifery care within maternity hospitals. These should satisfy a major part of clients who would otherwise opt for a homebirth. In extreme circumstances, this proposal should allow that birth of children, whose parents despite all above said choose a homebirth could happen with a presence of a midwife, but a midwife who is experienced, has been examined, is guided by clear standards and can be subject to disciplinary action. 

Before being brought to the legislative process, this proposal had been discussed at round table events with the presence of the representatives of all three midwifery societies (Czech Society of Midwives, Czech Chamber of Midwives, Union of Midwives).

Perinatology department of the Czech medical Society of Jan Evangelista Purkyne and European Midwives Association endorsed this law proposal

Midwifery profession is one of the professions regulated by European Union Law and this proposal takes this fact into consideration. 

2.  Assessment of concordance with the Constitutional Order of the Czech Republic.

The proposed legislation is in concordance with the Constitutional Order of the Czech Republic.

3. Assessment of compatibility of proposed legislation with European Union regulations, judicature of the bodies of European Union or general principles of European Union law and with the legislative intention and regulation proposals of the European Union.

The issues are partially addressed in section 6 of directive 2005/36/ES of the European Parliament and of the Council of 6th July 2005 on the recognition of professional qualifications. The proposed legislation is not in conflict with this or any other EU regulation, judicature of the EU courts, nor with general principles of European Union law.

4. Assessment of compatibility of the proposed legislation with international treaties which are binding for the Czech Republic.

The legislation concerned in this proposal has no relation to any international treaties which are binding for the Czech Republic. The legislation touches the issue of right to privacy guaranteed among others by the Convention for the protection of human rights and fundamental freedoms. The European Court for Human Rights judged in proceedings no. 28859/11 and 28473/12 whether this right was affected and the court urged Czech legislators to “keep the relevant provisions under constant review, reflecting medical and scientific developments, while fully respecting women’s reproductive health rights, especially by securing adequate conditions for patients as well as health care workers in maternity hospitals across the country.” The proposed legislation takes this recommendation fully into account. 

5. Expected economic and financial impact of the proposed legislation on state budget and other public budgets.

The proposed legislation will have an impact on the budget of the Ministry of Health in tens  of thousands and lower hundreds of thousands CZK. This legislation makes the Ministry responsible for organising the founding assembly of the Midwifery Chamber.

6. Expected economic and financial impact of the proposed legislation on business environment in the Czech Republic, social impacts, including impact on families and specific citizen groups impacts, namely socially disadvantaged persons, persons with health disabilities and ethnic minorities and environmental impacts. 

The proposed legislation will not have any particular impact on the environment, business environment, social impact including impact on families and specific citizens groups. Establishing the Chamber will not have a considerable negative impact on midwives. It is assumed that the fee contribution to Chamber’s functioning, paid yearly by all midwives, will be set so that it does not have a significant impact on their incomes. Only Chamber’s members will pay a membership fee and the membership is additional and voluntary.

7. Assessment of the impacts of the proposed legislation in relation to protection of privacy and personal information.

The Czech Midwifery Chamber established by this law proposal will process personal data. By law the Chamber will maintain a list of midwives, will keep records of visiting midwives and a list of its members and keep other records relating to qualifying exams and disciplinary procedures.

8. Assessment of the current situation and proposed legislation in relation to anti-discrimination and equality of men and women.

The legislation concerned has no relation to equality of men and women and anti-discrimination. 

9. Assessment of the risks of corruption. 

Due to the content of the legislation, no risks which could lead to corruption were found. 

10. Assessment of the impact on the State safety and defence.

The legislation concerned is unrelated to safety or defence of the State

B. Special part

About the first part

About § 1

The opening provision establishes the Czech Midwifery Chamber as a legal entity. The Chamber is a self-governing professional organisation of all midwives.

About § 2

The provision entails a basic list of rights and responsibilities of the Chamber. Apart from responsibilities listed from a) to e) well known from other professional chambers, the Chamber is also authorised to negotiate indemnity insurance on behalf of midwives, needed mainly when practising autonomously, and is authorised to negotiate contracts with health insurance companies (essential for community care) and cooperation contracts with health care providers (essential for continuity between institutional and community care). In all cases, midwives will have the advantage of the support of a professional organisation, which will help them to hold a better negotiating position than they would have as individuals. The option of negotiating these contracts individually without the Chamber’s participation is not affected.

The rights of the Chamber are analogous to other professional chambers. It is mainly the right to participate in creation of relating legislation, right to issue professional regulations and carrying out disciplinary procedures against midwives.

About § 3

The provision newly makes it mandatory for midwives to be registered in order to practice in the Czech Republic territory. This is in addition to currently effective conditions in the Non-medical Healthcare Professionals Act, no. 96/2004. A person registered in the midwifery register will be considered a midwife and will be allowed to practice as a midwife either while employed by a health care provider or independently, will come under the Chamber’s disciplinary authority, will be allowed to consume her rights and will have to oblige the responsibilities stipulated by § 7 of this law and will come under the Chamber’s disciplinary authority.

A midwife does not become a member of the Chamber by the act of registration and does not therefore gain the right to vote and be elected to the Chamber’s bodies and does not have to pay the membership fee. These rights are acquired by being accepted as a member of the Chamber, based on submitting a voluntary application. 

About § 4

This provision regulates the right of foreign midwives to practice in the Czech Republic territory. A visiting midwife can practice according to the effective provision no. 96/2004, The Non-medical Healthcare Professionals Act. The only addition is that The Ministry of Health has to inform the Chamber that the midwife is practicing and the Chamber has an obligation to inform the country of origin about potential complaints. If the country of origin does not deal with a complain sufficiently, the Chamber can take an equivalent of a disciplinary measure. 

Settled midwives will newly be registered with the Chamber. In the case of taking a disciplinary measure against a settled midwife, the Chamber will inform the country of origin.

Specialist professional competence of midwives, introduced by this law as a condition to practising autonomously without supervision will be assessed according to § 73, paragraph 3, letter a), point 2, of The Non-medical Healthcare Professionals Act no. 96/2004.

About § 5

According to § 2 the Chamber maintains a register of its members, register of midwives and keeps a record of visiting midwives in an extent necessary for its functioning. According to § 5 it provides the information about the register and records of visiting midwives to the Ministry of Health as requested and in a limited extent also to the public. The public can ascertain via remote access whether a midwife is on the register and therefore is allowed to practice and whether she has passed the qualifying exam.

About § 6

The provision regulates striking midwives off the register, which results in losing the right to practise as both employed and independent midwife. When an independent midwife is struck off the register, the Chamber will inform the regional authority which had licensed her practice and/or her employer. The Chamber will collect information about midwife’s employer as part of the records about professional competence according to § 7 paragraph 2, letter e) and § 9 paragraph 1, letter c). The provision also regulates termination of the Chamber membership.

About § 7

This provision regulates the rights and responsibilities of midwives and moreover the rights and responsibilities of the Chamber’s members. Midwives have equal access to further education and supervision organised by the Chamber and to the expert consultancy provided. The main responsibility of the midwife is above all expert midwifery practice in compliance with its ethics and by means which are set by laws and professional regulations. 

About § 8

Membership rights and responsibilities entail the right to vote and to be elected into the Chamber’s bodies and the duty to pay membership fees. 

About § 9

The provision outlines a list of conditions of the professional competence, which each midwife is obliged to fulfil during the entire time of her registration, based on § 7, paragraph 2, letter. e).  These conditions include participating in continuous professional development, participating in expert supervision and keeping a record of professional competence. 

About § 10

One of the autonomous competencies that midwives have is conducting a delivery. With regards to the need of deep knowledge and experience necessary for this activity, this law newly requires that midwives pass a qualifying exam in order to be allowed to practice without direct supervision. Midwives can sit this exam after having completed a period of professional practice, providing evidence of professional competence and after having paid a fee for the qualifying exam.

About § 11

The period of professional practice is set as three years long and must be performed within six consecutive years, any practice prior to that is not being considered. The duration of the period of practice can be reduced by the decision of the chairwoman of the Examination Committee. The conditions under which the practice period can be reduced will be set out by an implementing regulation.

About § 12 to § 15

These provisions deal with the bodies of the Chamber. Assembly, Board, President of the Chamber, Disciplinary Committee, Audit Committee and Examination Committee are being established. The supreme body of the Chamber is the Assembly which all members can participate in (but not the midwives who are only registered with the Chamber and are not its members). The Assembly, which will be held at least every two years mainly creates core professional regulations and elects members of all other bodies. The Board is the statutory body, represented by the president of the Chamber.

About § 16

Disciplinary power over all registered midwives is executed by the five members of the Disciplinary Committee. To minimise the possibility of conflict of interests, a member of the Disciplinary Committee cannot be at the same time a member of the Board or the Audit Committee. The Committee is authorised to investigate breaches of the midwives‘ responsibilities outlined in law provisions, professional regulations or disciplinary measures, which either the Chamber finds out about or is notified about. If the Chamber concludes that the midwife committed a disciplinary offence, it will take disciplinary action against her. This can be a warning, a corrective measure (for eg. a training or therapeutic counselling), a fine up to three times the monthly salary, a suspended striking-off the register or striking-off the register. An appeal against the Disciplinary Committee’s decision can be filed with the Audit Committee. Its decision can be disputed in court under the provision of the Code of Administrative Justice. 

About § 17

The five-member Audit Committee monitors the functioning and management of the Chamber. It handles appeals against other Chamber’s bodies decisions. It is also authorised to suspend decisions of the President, Vice-president or Chamber’s Board should they be in conflict with legislation or Chamber’s regulations.

About § 18

The Examination Committee has nine members. The chairwoman appoints three-member senates  responsible for holding qualifying exams for midwives.

About § 19

To assure minimal balance in votes between employed and independent midwives, their right to hear and be heard, a safeguard is being established in form of a mandatory representation. It is ordered that there are always at least two employed and two independent midwives among the elected members of the bodies.

About § 20

This provision concerns the management of the Chamber. It prescribes that the Chamber has to abide by its yearly budget and limits the Chamber’s own economic activities so that they are always in compliance with the purpose of the Chamber.

About § 21

The Chamber is authorised to create professional regulations. These become effective after their announcement in the bulletin published on Chamber’s websites. The professional regulations are monitored by the Ministry of Health. The Ministry of Health is authorisedto challenge a regulation in court if it is believed to be unlawful

About § 22

In view of the specific situation in midwifery where most persons practising are women, the law proposal does not use the traditional generic masculine. This does not affect the personal scope of the law which applies to midwives – women as well as midwives – men.

About § 23

Subsidiary application of the Administrative Procedure Codeis established. It is admissible to take legal action in Administrative court against the Chamber’s bodies appeal decisions, for example in matters of disciplinary measures applied.

About § 24

In order to protect the recipients of this regulation, fulfil their legitimate expectation, right to privacy and right to run a business, it is proposed as a transitional provision, that the duty to pass a qualifying exam as a condition to working autonomously without direct supervision only applies to midwives who have not yet practised by the date by which this law becomes effective. Midwives who are already practising will be awarded the qualifying exam pass by this law without having to fulfil any further criteria. They will have to register with the Chamber and an appropriate vacatio legis period will be set for this purpose. 

The provision furthermore orders the Ministry of Health to organise a founding assembly of the Czech Midwifery Chamber. In view of the special concept of membership, in which not every midwife should become a member, a condition to pay a fee of 1000 CZK is set for the participants of the founding assembly.

About the second part

In connection to the Czech Midwifery Chamber Bill, changes are made in related provisions of the Non-medical Health Professionals Act. Provisions about midwives‘ duty to be registered with the Chamber prior to starting to practise and in other justified situations have been added.

Midwifery profession is being transferred to chapter 2, section II. This means that in order to practise without direct supervision there is a new requirement to obtain specialised professional competence first. That means completing a period of professional practice and passing a qualifying exam in line with the Czech Midwifery Chamber Act. The Chamber will set a regulation which will list the competencies a midwife can carry out without direct supervision before gaining specialised professional competence.

The Ministry of Health is allowed to provide information about disciplinary measures against a healthcare practitioner to other EU member states.

About the third part

About § 5

The Healthcare Services Act newly defines midwifery care among types of healthcare (preventative, diagnostic, treatment, etc.). Midwifery care had so far been listed under nursing care, and it was not being taken into consideration that pregnancy and childbirth are specific situations which are unlike other medically treated situations usually physiological and not pathological. As such they need to be treated in a particular way, which is practically manifested in a higher level of autonomy for midwives when looking after pregnant and labouring women (for example conducting physiological births autonomously) and is legally manifested by having a separate definition of this specific type of care.

The definition of this type of care is also necessary for further proposed changes in § 10 of the Healthcare Services Act (see below)

About § 10 and § 11

The proposer of this bill reacts to the homebirth phenomenon. Despite all efforts of obstetricians and other doctors to warn about the associated dangers, a low but non-negligible number of these births is constantly observed. Based on the basic human right of privacy, the judicature of European constitutional courts and courts of Human Rights deduce mother’s right to choose such birth also when weighing the potential limitation of the child’s right to health. Existing Czech law allows homebirth in keeping with this generally accepted legal opinion. Nevertheless provision of health care by midwives in these situation is prohibited, except giving first aid. But it is difficult to distinguish and to prove the difference between giving first aid and providing labour care during offence proceedings. Midwives started to take advantage of this in order to legalise health care provision in homebirth. Therefore there is currently no available tool to effectively regulate them.

The law proposal reacts to this situation by providing a base and support of a professional organisation to hospital midwives for further improvements of their care so that less parents incline to birthing in home environment and choose hospital birth. The proposal also wants to strengthen accountability of independent midwives for the same purpose, so that hospitals are not worried to sign contracts with them. The Chamber will also give a better negotiating power to midwives in promoting other types of birthing facilities, in which they would have more independence, which however  comes with more accountability, mainly centres of midwifery care within maternity hospitals. These should satisfy a major part of clients who would otherwise opt for a homebirth.

The object of this point are those extreme cases of childbirth, when parents despite all above said choose a homebirth. This provision allows that the birth can happen with a presence of a midwife, but a midwife who is experienced, has been examined, is guided by clear standards and can be subject to disciplinary action.

The standards of care issued by the Chamber in form of professional regulations should among other things define, when pregnancy and birth are not physiological, or rather when they are high risk (for example a multiple pregnancy in a first time mother). If the situation falls under this category, provision of midwifery care in home environment is prohibited.

Because the implementing provisions which define the minimal technical and material equipment necessary in healthcare institutions do not apply in care provision within patient’s home environment (§ 11 par. 5 and 6 the Healthcare Services Act, provision no. 92/2012 about the requirements for minimal technical and material equipment in healthcare institutions and in community care),  it is assigned to the Ministry of Health to issue an implementing regulation about the minimal equipment a midwife has to carry when providing care in the patient’s own social environment. 

Requirements for ensuring staffing for midwifery care in patient’s home will be added to the appropriate regulation (appendix 8, provision 99/2012 about requirements for ensuring minimal staffing levels when providing healthcare) by the Ministry of Health, based on the current law provisions.

About § 14 and § 16

Given the new condition to be on the midwifery register, law provisions about appointing a professional deputy and awarding licences for healthcare provision will be changed accordingly.

About the fourth part

The Health Insurance Act is being changed so that it allows midwives to provide healthcare services without prior indication by a doctor. With this change the lawmaker aims to strengthen community care so that midwives can diagnose pregnancy autonomously and so that midwives can provide healthcare without prior indication by a gynaecologist to women who are pregnant, are giving birth or are in postpartum period. These changes are brought to rectify insufficient transposition of the Directive 2005/36/ES of the European Parliament and of the Council, which requires the member states to allow midwives in their territory to diagnose pregnancy autonomously among other things.

Following on from listing midwifery care among types of health care in the Health Services Act, this type of care is being added on the list of types of care covered by health insurance in the Health Insurance Act.

About the fifth part

An appropriate vacatio legis period is set together with deferred effectiveness of the provisions requiring registration in the midwifery register as a condition to practising as a midwife. This will ensure continuity of practice for currently practising midwives who will have enough time to ensure their registration in the Chamber’s midwifery register. 

Czech midwives need your support!

(originally published in February 2020)

Dear midwives from all around the world

I would like to ask for your moral support towards midwives in the Czech Republic who have been struggling for years to practise autonomously. They are now facing another challenge.

There is now a new proposed law about establishing Czech Midwifery Chamber – a self-governing professional organisation for midwives which is also a regulatory body. The idea seems very reasonable and attractive, it is being presented as a tool which will help to strengthen midwifery and make it safer for women, however the way the bill is worded could in reality undermine the autonomy of the midwifery profession and exclude independent midwives from care provision.

The explanatory memorandum of the bill states that the need for midwifery regulation arose among other things due to the “phenomenon of homebirth” which, according to the document, is dangerous. The memorandum goes on to explain that the Chamber will outline rules under which women will be deemed low risk and only then a midwife is allowed to provide care at home. But if the woman is or becomes high risk, the midwife is forbidden to provide care at home.

This is of course very dangerous. If taken to its logical consequence, if a woman starts labouring at home as low risk, becomes high risk (according to the set criteria) and declines hospital transfer, the midwife would have to stop providing care. Otherwise she could be struck off the register.

The explanatory memorandum completely ignores all recent research into the safety of homebirth, claiming that homebirth is dangerous and its occurrence has to be minimised. This is worrying as the bill itself clearly states that all midwifery care standards and regulations created under this law by the Midwifery Chamber have to be evidence based. So why is the reasoning behind introducing this law not evidence based, too?

Unfortunately, given the history of other regulations regarding midwifery in the Czech Republic, it is likely that if the bill is adopted in its current form, the rules for homebirth will be set so that they are unachievable – same as with the current regulation for opening a freestanding birth centre, which orders that a planned birth only happens in a health care institution where there is a doctor available in five minutes and urgent caesarean section can be performed within fifteen minutes.(1) And these rules will stay effective, since the bill does not bring any changes in the regulation about freestanding birth centres. 

The bill also requires newly qualified midwives to practice full time for three years under direct supervision before being allowed to sit an exam with the Midwifery Chamber (which the midwives will have to pay for 2000CZK ~ £67) in order to become autonomous practitioners. This requirement seems absurd considering midwives already undertake three years of specialised university training. Why are these three years of studies, clinical placements and exams not sufficient? The bill offers no explanation. 

This requirement is discriminatory towards those midwives who will not be able to work full time due to other commitments – typically looking after young children or ill family members. Furthermore, burdening the already strained Czech healthcare system by having experienced midwives supervising their recently qualified colleagues for three years on top of all their other duties will only make the current situation of staff shortages worse. It will also make midwifery unattractive for prospective applicants. 

Newly qualified midwives do need to be supported by their more experienced colleagues, but they need to be autonomous at the same time. They have to take responsibility for their actions, but maybe more importantly, they need to be empowered not to carry out activities they have not been trained for and refuse if they are asked to go beyond their competencies. This is also part of autonomy.

While all midwives will have to be on the Chamber’s register in order to be allowed to practice, and they will have to pay a fee for being added on the register (2000CZK ~ £67) and a yearly fee (2000CZK ~ £67), they will not automatically become members and have a right to participate in its processes, to vote and to be elected into the Chamber’s Bodies. There is a requirement to pay a higher fee (5000CZK ~ £167 per year) in order to become a member and gain these rights. This  is  not  only  confusing  but  also  discriminatory  towards those  midwives  who  will  not  be  able  to  afford  paying  the  higher  fee and as a result, these midwives will be disqualified from participating in any decision making  about their own profession. There is no explanation as to why this two-tracking is being introduced. To frame the fees, median earnings in 2019 for midwives were 40000CZK per month ~ £16300 per annum, which is the gross earning including all overtime payments.(2) Starting salary for a newly qualified midwife without overtime payments can be less than a half of the above sum.

The bill does not contain a full definition of who a midwife is and what is the scope of midwifery practice. It is designed as a frame which shall be complemented by rules and regulations later created by nine elected members of the Midwifery Chamber Board. But there is no requirement in the bill to consult midwives, midwifery educators, employers or care recipients when creating the regulations and when creating standards of midwifery care for specific clinical situations. Surely those directly affected by new rules regarding the profession should be consulted in the process.

Of course midwifery as a profession needs to be regulated for the safety of midwives and the public. And it would be great for Czech midwives to have a body who could negotiate on a government level on their behalf, however, this needs to be done in a transparent manner. Unfortunately this bill with its current wording could give unlimited power over the profession to a very small number of people and as a consequence, those midwives who do not conform to the mainstream medicalised approach to midwifery care could be completely excluded from care provision. The bill offers a wide range of disciplinary measures against those who will not comply with the professional regulations set by the Chamber. 

The explanatory memorandum claims that the bill has been endorsed by the European Midwives Association. However its wording goes against EMA’s position statement on intrapartum care, which says: EMA urges Member States to fully recognise that choice of birth setting, home and/or birth centre, is a safe and beneficial option for women.(3) I have contacted EMA to verify the claim, but have not yet received any response.

EDIT March 2020 – Mervi Jokinen, the president of EMA confirmed that EMA has never endorsed this bill.

https://platform.twitter.com/widgets.js

This image has an empty alt attribute; its file name is img_5085.jpg

(1) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-99

(2) https://nsp.cz/jednotka-prace/porodni-asistentka-9f9f

(3) http://www.europeanmidwives.com/upload/filemanager/content-galleries/position-papers/statement_of_the_european_midwives_association_on_intrapartum_caredraft_1.pdf

________

You can find out more about the current state of midwifery in the Czech Republic here.

You can read in further detail about what this bill could mean for Czech Midwives and read an informative translation of the explanatory memorandum (the part of the bill which explains why it is being proposed)

______

If you can, please send a message of support to Czech midwives. Tell us what you think about the current situation of Czech midwives and Czech women. If the situation in your country is or was similar in the past, please let us know what actions you are taking or what helped to bring the change towards more choice for women and autonomy for midwives.