Porod v Bosně a Hercegovině

Ve spolupráci BBC a Amiry Ćerimagić vznikl krátký dokument o jednom domácím porodu v Bosně a Hercegovině (originální znění).

Amira Ćerimagić je lékařka a matka čtyř dětí, která se rozhodla přivést své čtvrté dítě na svět doma, navzdory tomu, že péči u domácího porodu zdravotní systém neposkytuje. Sjednala si soukromou porodní asistentku z Velké Británie. Důvodem její volby byly traumatické zážitky z nemocnice z předchozích tří porodů. Násilí na ženách v porodnicích a nemocnicích je na Balkáně velkým problémem, stejně jako i v mnoha dalších zemích. Anglickou verzi dokumentu můžete shlédnout zde (je potřeba registrace a přihlášení na BBC) nebo zde: https://www.facebook.com/watch/?v=508849253480135

,,Ačkoliv se naši prarodiče i rodiče narodili doma, trvalo jen jednu generaci dětí rozených v porodnici, abychom přišly o základní lidské právo důstojně porodit.“

Amira Ćerimagić

Zde se můžete podívat na krátké rozhovory Amiry a jejího porodního asistenta Paula, kde si povídají o zkušenosti domácího porodu, ale také mluví i o obecnější situaci v porodnictví v Bosně.

Amira, jak sama v rozhovoru říká, si musela porodní asistentku importovat, protože v Bosně není žádná soukromá porodní asistentka, která by přišla k porodu doma a oficiální instituce, které oslovila, aby jí péči zajistili (ministerstvo, nemocnice), jí nepomohly. Sousední Chorvatsko také oficiálně nemá žádnou soukromou porodní asistentku, která by asistovala u porodů doma a Srbsko má jen jednu.

Pro ty, kteří nemluví anglicky nabízím krátké shrnutí toho, o čem si Paul a Amira v rozhovorech povídají:

Podle Amiry porod musí být kouzelný, a pokud není, tak to znamená, že jste byli o něco okradeni. Její domácí porod byl lepší než očekávala, jedním slovem perfektní.

Za výhodu Amira považuje, že doma má člověk nad věcmi kontrolu, kdežto v nemocnici vše určují jiní – co se kdy stane, kdy tam otec smí být, kdy nesmí. Při minulých, nemocničních, porodech velmi vnímala, co se dělo kolem ní a musela přemýšlet o tom, že musí pospíchat, aby porod rychle běžel a nebyly potřeba žádné intervence. U domácího porodu nic řešit nemusela. Její čtvrtý a zároveň první domácí porod podle jejích slov zahojil rány z předchozích traumatických porodů v nemocnici a doufá, že ostatní ženy nebudou muset čekat až na čtvrtý porod, aby se povedl, ale povede se už jejich první porod.

U tohoto porodu měla Amira jen pozitivní pocity, těšení, radost a všichni členové rodiny mohli být sami sebou. Byla to velmi klidná zkušenost, strach neměla. Starší děti (7, 5, 3) u porodu byli také, nebály se, reagovaly velmi přirozeně a pomáhaly jí. Pro manžela to byla krásná zkušenost a je moc šťastný. Narozdíl od prvního porodu v nemocnici, po kterém byl traumatizovaný a k dalším porodům v nemocnici už jít nechtěl.

Amira nechce jen čekat až přijde změna, ale věří, že je potřeba vytvářet tlak, aby změny nastaly. Proto se rozhodla svoji situaci řešit u soudu, v současné době proces již několik měsíců běží u domácích soudů v Bosně a Hercegovině a Amira je připravena pokračovat u Evropského soudu pro lidská práva. Podpořit ji můžete zde. Nezbývá než doufat, že u soudu pro lidská práva dopadne lépe, než Češky, Litevky a Chorvatky, které si již právo na asistovaný domácí porod snažily u soudu pro lidská práva vydobýt v minulosti.