Rozhovor s Amirou Cerimagic o porodní asistenci a domácích porodech v Bosně a Hercegovině

Amira se během očekávání svého čtvrtého dítěte rozhodla, že chce po třech předchozích porodech v nemocnici tentokrát porodit doma. O své cestě za domácím porodem vypráví v dokumentu ze série Our Wolrd od BBC (s anglickými titulky možno shlédnout zde, v původním znění v zde.)

Během těhotenství postupně oslovila všechny bosenské instituce, odpovědné za zdravotní péči v těhotenství a u porodu a žádala o porodní asistentku k domácímu porodu. Nebylo jí ale vyhověno, a tak si najala porodní asistentku z Velké Británie.

Se situací v Bosně se nespokojila a rozhodla se se svojí zemí soudit o možnost rodit doma s porodní asistentkou. Bosenské soudy ale její případ zamítly a tak v současné době připravuje stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Další informace se můžete dočíst také v předchozím článku o Amiře (Porod v Bosně a Hercegovině). Aktuální informace o soudním případu a také možnost přispět na pokrytí soudních nákladů naleznete zde.

Amira ochotně poskytla rozhovor, kde blíže vysvětluje kontext porodní péče a porodní asistence v Bosně.

Mohla bys potvrdit, zda mám správné informace o tom, že jsi profesí lékařka a říct, jaká je tvoje specializace a kde pracuješ?

Ano, jsem lékařka. Dělám specializační přípravu v klinické imunologii a pracuji na lékařské fakultě. Nemám žádné profesní propojení s gynekologií. Velmi se zajímám o fyziologický porod a práci porodních asistentek, nikoliv o patologie, na které se zaměřují gynekologové.

Co tě motivovalo a inspirovalo k tomu, aby ses soudila s vlastní zemí?

K souzení se s vlastní zemí mě motivovaly a inspirovaly předchozí případy například z Maďarska nebo Chorvatska, o kterých jsem se dozvěděla. Potkala jsem se se ženami a aktivistkami, které v těchto případech figurovaly a přímo od nich jsem zjistila mnoho informací o tom, jak se vše odehrávalo. Byla jsem si tedy jistá že Bosna musí také projít podobným vývojem, vzhledem k legislativním rozporům a nedostatku legislativy k legalizaci domácích porodů. Takže když jsem počtvrté otěhotněla, řekla jsem si, že musím využít této příležitosti. 

Jsou domácí porody pro ženy v Bosně legální nebo nelegální?

Nejsou ani legální ani nelegální. Pokud se žena rozhodne porodit doma a vše jde hladce, policie s tím nemůže nic udělat. Na druhou stranu pokud rodí doma a něco se nedaří dobře a musí odjet do nemocnice, může mít následně problémy a být nařčena ze zanedbání péče o novorozence nebo něčeho podobného. Ale není to přesně definováno. V zákonech jsou různé rozporuplné pasáže. Například podle zákona mohou porodní asistentky pečovat o ženy zcela samostatně a na jiném místě se zase dočteme, že porodní asistentky nemohou pracovat nikde jinde než v nemocničních zařízeních. 

Je v Bosně nějaká komunita žen, které doma porodily nebo domácí porod plánují (například v online prostoru)? A je možné nějak přiblížit nebo zobecnit, jaké bývají jejich motivace pro porod doma? Řekla bys že je spojuje nějaká konkrétní charakteristika nebo se jedná o velmi různorodou skupinu? (Například v ČR je podle tohoto výzkumu hlavním faktorem pro porod doma předchozí negativní zkušenost z porodnice a porod doma často volí ženy vzdělané a dobře informované https://fsv.cuni.cz/fakulta/pro-media/tz-vysledky-studie-fsv-uk-cesky-rodi-doma-hlavne-kvuli-stavu-porodni-pece)

Ženy, které si přejí rodit doma v Bosně se setkávají na sociálních sítích. Existují různé facebookové skupiny pro ženy zajímající se o porod doma a zajímavostí je, že jedna velká skupina funguje pro ženy ze všech balkánských zemí, protože naše jazyky jsou podobné a rozumíme si. V této skupině ženy sdílí své zkušenosti, své naděje, své plány a navzájem si předávají informace. Tyto ženy nebo řekněme většina z nich žije určitým alternativním způsobem života. Ale například je v Bosně také skupina žen, které jsou velmi přísné muslimky (například si zakrývají celý obličej, nenosí jen šátek přes vlasy – hidžáb) a velice se zajímají o domácí porody kvůli tomu, co se často děje za zdmi porodnice. Tyto ženy si myslí, že Bůh nezamýšlel, aby ženy rodily takovým způsobem a roli hraje také to, že v porodnici je mnoho lékařů-mužů, kteří ženy do různých věcí nutí.

Takže je to velmi různorodá skupina žen, ve které je možné najít některé menší skupiny žen, které podobně smýšlí. Je tam také skupina žen, které doma rodí kvůli předchozím traumatickým zážitkům z porodnice. Dalo by se asi říct, že já také do této skupiny patřím. Ale na druhou stranu bych řekla, že mé čtyři porody byly postupným vývojem. Nebylo to tak, že bych se náhle rozhodla pro porod doma, protože jsem se děsila jít do nemocnice (ačkoliv nemocnice jako místo k porodu nesnáším), ale byla to spíše určitá cesta, na které jsem dospěla k závěru, že porod patří domů. 

Ilustrační obrázek

Mají ženy, které žádají možnost rodit doma ve veřejném prostoru nějaký hlas?

Ženy, které se o porod doma zajímají o tom veřejně nemluví. Je to kvůli tomu, že by to sklidilo velký odpor a dostaly by se pod drobnohled společnosti, protože v současné době v naší společnosti je takové nastavení, že porod doma není populární téma u mužů, kteří jsou u moci a zároveň se o tomto tématu běžně nemluví ani ve feministických kruzích. Takže mluvení o porodu doma a porodu obecně v souvislosti se svobodou a lidskými právy, to se teprve musí rozvinout i ve feministických kruzích, i poznání, že je porod feministická záležitost. 

Jsou v Bosně nějaké organizace, které podporují lidská práva během porodu a podporují právo na výběr místa porodu? Podporují tato práva také nějací muži, nebo je to čistě ženská záležitost?

Co se týče organizací podporujících porod doma, tak tu žádné nejsou. Formálně nikdo tuto pozici nezastává, protože domácí porody nejsou jednoznačně legální, takže jejich advokacii nikdo přímo do svých rukou vzít nechce. Máme pouze neformální sdružení žen, zejména na sociálních sítích, které se navzájem podporují. Co se týče zapojení mužů, jediní muži o kterých vím, že jsou pro porod doma, jsou manželé, kteří mají s domácím porodem zkušenost. Často jsou původně proti porodu doma, ale poté co porod doma zažijí a jsou jeho svědky se z nich stanou zastánci domácích porodů. Ale také pouze neformálně – říkají svým přátelům o tom, jak úžasná možnost to je, ale nevystupují jako aktivisti.

Jsi ve spojení s některými evropskými nebo světovými organizacemi, které podporují porod doma a dodržování lidských práv u porodu?

Považuji se za aktivistku a společně s dalšími aktivistkami jsme ve spojení s organizacemi a sledujeme organizace podporující porod doma. Ale vlastně i co se týče celosvětového hlediska, často se jedná spíš o jednotlivce – například porodní asistentky – podporující porody doma, které sledujeme, stejně jako i další organizace, které považují reprodukční práva za lidská práva. Ty jsou pro nás také důležitou platformou, kde hledáme nástroje, které nám pomáhají na cestě k legalizace domácích porodů. 

Je v Bosně nějaká profesní organizace porodních asistentek? A zastává nějaké stanovisko k porodům doma, ať už oficiální či neoficiální?

V Bosně není porodní asistence jako profese zatím moc organizovaná, teprve se začínají objevovat nezávislé porodní asistentky. Dříve jsme tu měli pouze porodní asistentky se středoškolským vzděláním, jejichž náplní práce bylo pouze asistovat lékařům a neměly žádné názory odlišné od toho, co je obecně přijímané v nemocniční péči a co zastávají jejich nadřízení – gynekologové. A nemáme ani profesní organizace porodních asistentek, takže v tomto ohledu neexistuje žádné oficiální ani neoficiální stanovisko k domácím porodům. Co se ale týče současných studentek porodní asistence, které se připravují na nezávislou praxi, ty se o domácích porodech vyjadřují pozitivně a snad se věci změní, až budeme mít kritickou masu těchto nových porodních asistentek.

Když mluvíš o nezávislých porodních asistentkách, mohla bys vysvětlit, co přesně tím myslíš? Nezávislé ve smyslu autonomně pracující bez supervize? Nebo nezávislé ve smyslu pracující mimo klasický zdravotní systém – nemocnice a ordinace lékařů?

Myslím zejména úrovní jejich vzdělání. Po mnoho let zde byly porodní asistentky se středoškolským vzděláním a ty byly připravované na to, aby pouze asistovaly lékaři v nemocnici. Byly i některé velmi zkušené porodní asistentky, které pracovaly téměř nezávisle, díky tomu, jak byla péče organizovaná ve venkovských oblastech země. Teď se péče centralizuje do velkých měst a i tyto porodní asistentky zapomínají, co kdysi uměly a co měly možnost se naučit od svých starších, zkušenějších kolegyň. 

A když mluvím o současných nezávislých porodních asistentkách, mám na mysli ty s vysokoškolským diplomem, protože jejich vzdělávací program je připravuje na to, aby uměly dělat nezávislá klinická rozhodnutí bez lékaře. Takže ze školy odchází připravené, jenže potom jdou pracovat do nemocnice, kde je lékař jejich nadřízeným a jediný rozdíl je, že možná dostanou lepší plat, když mají vysokoškolský diplom. Takže po té, co jsme reformovali vzdělávání ještě zbývá reformovat i to, jak ve skutečnosti porodní asistentky pracují. 

Je asistence u porodu doma pro porodní asistentky v Bosně legální, nebo nelegální? Jsou v Bosně nějaké porodní asistentky, které péči u porodu doma poskytují? Riskuje něco porodní asistentka, pokud k domácímu porodu přijde?

V Bosně není žádná porodní asistentka, která by přišla k porodu doma. Ty které mají dostatek zkušeností a znalostí – tedy zkušené porodní asistentky, riskovaly by … nebo spíš nevím, jestli lze říct, že by riskovaly, protože jak už jsem říkala, není to nijak zákony ohraničeno, ale bojí se, že by přišly o licenci, zaměstnání, nebo šly do vězení. Na druhou stranu profesně mladší porodní asistentky nemají dostatek zkušeností a znalostí a kvůli nedostatku zkušeností se domnívají, že porod doma není bezpečný a že pouze někdo nezodpovědný se může pro něco takového rozhodnout. 

Co staré porodní asistentky, které asistovaly u domácích porodů v předchozích generacích – máš nějakou představu, jak nahlíží na současnou situaci, kdy se rodí jen v nemocnici?

Profesně starší porodní asistentky, které mají větší zkušenosti s decentralizovanou péčí v malých porodnicích v malých městech, které jsou charakterově velmi podobné porodním centrům/domům, ty jsou prostě zvyklé na práci v nemocnici a nemyslí si nebo necítí se být v pozici, že by měly moc něco změnit. V medicínských kruzích nejen v Bosně ale celosvětově je tendence porody centralizovat a to se také v naší zemi děje. Takže menší porodnice na malých městech ztrácí schopnost se o rodící ženy starat a ženy odcházejí rodit do větších měst. 

Jsou v Bosně nějaké zákony regulující práci zahraničních porodních asistentek, které by chtěly poskytovat péči na území Bosny a Hercegoviny, nebo tato oblast není vůbec regulovaná?

Tato problematika není v Bosně nijak regulovaná. To, čím jsem se řídila já – já jsem byla smířená s tím, že moje porodní asistentka je samostatně pracující porodní asistentka ze zahraničí a že má licenci v Evropské Unii. Moje porodní asistentka měla zkušenost s provozováním praxe v různých zemích. Takže mi nevadilo, že moje země není na jejím seznamu, nám v Bosně chybí v tomto ohledu zákony a regulace, ale byla jsem spokojená, že šlo o porodní asistentku cestující po různých zemích. 

Kdo se v Bosně staví proti domácím porodům a jaké jsou jejich argumenty? Zejména v kontextu toho, co zmiňuješ v dokumentu BBC, že většina prarodičů a i někteří rodiče současně rodících žen se narodili doma. A jaké strategie tito jednotlivci nebo skupiny používají ve veřejné debatě o porodech doma?

Co se týče veřejné debaty o domácích porodech, jedná se o velmi novou záležitost, takže se dá říct, že tento dokument je jakýmsi prvním hlasem o možnosti domácího porodu a o tom, že i v Bosně některé ženy rodí doma. I dříve se samozřejmě také rodilo doma, ale pouze v tichosti. Takže nikdo veřejně nebojuje proti domácím porodům, protože nikdo ani nebojuje za domácí porody. Je to téma o kterém se dostatečně nemluví. Generace mých rodičů, respektive většina z nich se narodila v nemocnici, takže bych řekla, že je to generace našich prarodičů, kdo se narodili doma. Toto je velmi zajímavé téma, protože to trvalo jen dvě generace, aby lidé zapomněli, že domov je místem, kde se odehrávaly porody. 

V co doufáš do budoucna a co by sis pro ženy a dívky ve své zemi přála?

Protože mám dvě dcery, mým přáním je, abychom za deset, dvacet let od teď měly nezávislou porodní asistenci, regulace na různé možnosti místa porodu – v nemocnici, porodním domě, nebo doma – a abychom měly péči porodní asistentky, duly nebo koho si vybereme, hrazenou ze zdravotního pojištění. Tak aby si ženy mohly vybrat, kde chtějí rodit a kdo je má doprovázet. Pokud toho dosáhneme, a ono to rozšiřování možností je vždycky progresivní cesta, potom nebude nikdo nucen pouze do jedné možnosti. Pokud by se to povedlo a budeme mít různé možnosti, tak to bude velký úspěch.

Amira Cerimagic

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: